Prohledat tento blog

pondělí 17. února 2014

Těšíte se na remake Angeliky?

Pětice filmů inspirovaných romány Anne a Serge Golonových patří k evropské popkulturní klasice: život Nezkrotné, Báječné Markýze andělů (o králi a sultánovi nemluvě) prodlužuje televize a domácí kino. V letech 1964-1968 režisér Bernard Borderie s gustem realizoval romantickou kostýmní sérii, která lehce bizarním způsobem zrcadlila dobové feministické trendy.

Sličná Angelika okázale demonstrovala právo ženy nakládat sama se svým tělem i city, její dobrodružství se však odehrávala výlučně na bázi boje s chlípnými muži. Unášení a prznění ctnostné hrdinky v podání Michèle Mercierové bylo za panování Ludvíka IV. - napříč Evropou i Orientem - povinností každého správného chlapa (s výjimkou advokáta Desgreze v podání Jeana Rocheforta - vzpománíte?). Každá žena pak na ni musela z téhož důvodu žárlit. 

Monogamie, kterou hlásala Angelika v souvislosti s milovaným manželem Joffreyem de Peyrac (Robert Hossein), přicházela opakovaně vniveč, neboť v některých situacích slabé ženě nezbývá než podlehnout hrubému násilí. Filmová Angelika tak byla čipernou vyznavačkou sexuální revoluce, jejíž svěží vánek tak pronikl i za železnou oponu: díly Angelika, markýza andělů a Angelika a král se u nás příznačně hrály ve "svobodném" roce 1968, ty další jsou pak spojené s kinodistribucí počínající normalizace. 

Během 70. a 80. let se pak neodolatelně pokleslou Angelikou v televizi sytila generace násilně odtržená od normálních, aktuálních filmových požitků své doby. Na formování prvních dětských představ o sexualitě českého národa má tak nezkrotná markýza nejspíš docela slušný podíl. 

Navzdory tomu u nás nevznikl (alespoň pokud vím - budu ráda, když mne opravíte) žádný solidní text o tomto fenoménu (zatímco Francouzi mají třeba studii Christelle Taraudové Angélique et l’Orient : une certaine vision de l’altérité v knize Le cinéma populaire et ses idéologies). Což není vůbec dobrá příprava na remake Borderieho veledíla, nazvaný mnohoslibně Angelika

V českých kinech má premiéru 27. února, ale já ho uvidím už v zítra (úterý). Nekochám se však představou, že by režisér Ariel Zeitoun (pachatel filmů Yamakasi či Poslední gang) dokázal dosáhnout Borderieho kvalit. Původní příběh o Angelice sice byl blbý, ale něco na něm bylo, když se udržel v oběhu čtyři desetiletí. Pokud jde o mne, Noře Arnezederové bude chybět přinejmenším kultivovaně smyslný hlas Libuše Švormové. Gérard Lanvin je nicméně po fyzické stránce pro nás děvčata o.k. (a podle francouzských recenzí i pěkně kulhá). 

1 komentář:

  1. Já nějak nevím - původní filmy, ač příběh časo pokulhával, měly skvělou hudbu, kostýmy, lokace, herci byli schopni nosit kostým tak, aby nepůsobili jak na maškarním bále, dabing je vymazlený a úžasný. Co jsem viděla ukázky z té nové verze, tak snad jediné plus je Gerard Lanvin. Nechápu ty touhy neustále předělávat staré dobré filmy, když ty nové jsou prostě v 99% horší...

    OdpovědětSmazat