Prohledat tento blog

pondělí 14. června 2010

Letní intermezzo s Halle Berryovou: Jinx nahoře a dole


Když James Bond (Pierce Brosnan) v bondovce Dnes neumírej (2002) na kubánské pláži nenápadně obhlíží dalekohledem kliniku, kde se tajemný doktor Alvarez zabývá genovou terapií, zaujme ho krásná plavkyně – černá Venuše vynořující se právě z mořské pěny v minimalistických plavkách. Nad sklenkou mojita agent objeví, že Američanka Giacinta Johnsonová si říká Jinx, stráví s ní vášnivou noc a druhý den zjistí, že kráska ho u jeho protivníků předešla, vyhodila kliniku do povětří a elegantně mu zmizela před očima skokem pozadu z výšky šedesáti metrů. Později přijde na to, že Jinx je ve skutečnosti agentka CIA a mají tedy společné nejen sexuální, ale i profesionální zájmy…

Geneticky nezmutovaná a digitálně neupravená Jinx v podání Halle Berryové je v jubilejním, dvacátém dobrodružství agenta 007 nejspíš vzrušivější atrakcí než Bondovo neviditelné auto. Chronicky machistickému agentovi je nejen zcela rovnocennou partnerkou, ale v některých okamžicích ho dokonce předčí. Korunuje tak v rámci série s Piercem Brosnanem linii moderních, emancipovaných bondgirls, uvedenou Natálií ze Zlatého oka z roku 1995 (která však agenta předhonila jen v počítačových dovednostech) a pokračující přes Elektru Kingovou z filmu Jeden svět nestačí (která se nepočítá, protože se z ní vyklubala zloduška) k energické čínské agentce Lin Wai ze snímku Zítřek nikdy neumírá (která se Bondovi vyrovnala jako profesionální partner, ale nikdy nad ním nedominovala). Po Jinx v Dnes neumírej mohl následovat už jen restart celé série v realističtějším duchu, s novým představitelem Danielem Craigem a s bondgirl Vesper Lyndovou, jedinou ženou, která 007 kdy skutečně zlomila srdce.

Něco takového by Jinx nikdy nenapadlo. Je ale zajímavá i proto, že během své úvodní prezentace přímo cituje objevení historicky první bondgirl, Honey Ryderové v podání Ursuly Andressové, v první bondovce Dr. No (1962). Ve scéně na mořském břehu ovšem sloužil nůž, pohupující se Honey v pouzdře na levém stehně, jako nezbytná pomůcka při sběru mušlí, kterým se živila. U Jinx je ovšem už jen ozdobou jasně naznačující, že tato kráska si hned tak něco nenechá líbit. V podání Halle Berryové má bondgirl vystupující z moře a mísící bezstarostnost s vědomím vlastních předností především reprezentovat současnou představu emancipované sexuální bohyně (a v tom smyslu zněl i jediný režisérův příkaz „buď sexy“, při jehož naplňování se herečka při houpání v bocích zbrzdila těsně před hranicí karikatury). Rozdíl ve vnímání ženy jako sexuálního idolu v Dr. No a Dnes neumírej je ovšem propastný – a výmluvně ho odráží už odlišná barva bikin: božsky vyvinoutou, ale dětsky naivní blondýnku v úbělových plavkách nahradila přirozeně sebevědomá černá panteřice v dráždivě oranžovém modelu, žena dospělá na těle i na duchu a zjevně natolik samostatná, že jedna z pozdějších scén, ve které Jinx agent 007 zachraňuje před smrtí, působí nečekaně nevěrohodně. 

Podobně se po závěrečném souboji se zloduchy v letadle, kde bongirl vystupuje jako jakýsi agentův zdvojený partner, zdá jen stěží uvěřitelné, že by ve finále skončila s hrdinou na lůžku z diamantů "panensky" bíle (polo)oděná. Navíc Jinx leží pod Bondem, na rozdíl od první postelové scény, kde je prezentována dominantněji - má totiž navrch a navíc zůstává ozbrojená (i když při milostných hrátkách použije nožík naštěstí jen pro rozpůlení fíku). Finální ztrátu nadřazenosti Jinx si vysvětluji jako závěrečné nutné oslabení této vůbec nejemancipovanější bondgirl ve filmu, určeném primárně přerostlým chlapcům. 

Dvacátá bondgirl je dokonalá, samozřejmě především díky péči režiséra a kameramana a týmu maskérů a kostymérů: na to, aby její představitelka i během natáčení na studené, větrné pláži ve španělském Cádizu vypadala nažhavená sluncem a smysností, rozhodně nepotřebovala Oscara. A přece ho Halle Berryová měla (rok předtím ho dostala za Ples příšer (2001), což je v bohaté bondovské historii unikát (na Oscara před ní dosáhla z představitelek bondgirl ještě Kim Basingerová, která ho však dostala až čtrnáct let po bondovce Nikdy neříkej nikdy, v roce 1998 za krimi L. A. – Přísně tajné). 

(Hádejte, koho píšu do chystané knížky? :-))

1 komentář: