Iron Man 3: "Své démony si vytváříme sami"

Hrdina a jeho druhé já:
Tony Stark a Iron Man 

Třetí Iron Man je dokonalým příkladem skutečnosti, že současný Hollywood jede v sériích: jde o druhé pokračování comicsové adaptace z roku 2008 a současně o pokračování filmu Avengers, ve kterém se loni sešli superhrdinové ze čtyř  různých předchozích filmů (Iron Man, Thor, Kapitán Amerika, Hulk). Pokud jde o vědomou strategii sérií, nasadila společnost Marvel laťku neskutečně vysoko a její činnost se stává čímsi jako historickým unikátem - i proto, že žádný z daných filmů není finančně ani autorsky podprůměrný a všechny jsou nadstandardně dobře obsazené. Celek pak drží pohromadě, nabízeje filmovou alternativu k marvelovskému spletitému a soudržnému kreslenému universu.   

Mandarín (Ben Kingsley) 

Iron Man 3 přitom funguje sám o sobě a neztratíte se v něm, i když neznáte nazpaměť předchozí dva díly. Je pojatý jako vyprávění Tonyho Starka někomu, koho uvidíte až po závěrečných titulcích (a standardní vtípek táhnoucí se celou sérií je tentokrát opravdu roztomilý). Tony se krátce vrací až do roku 1999, tedy před děj prvního Iron Mana, aby demonstroval titulní tezi, že "své démony si vytváříme sami". V tomto případě jde o vědce Aldriche Killiana (standardní Guy Pearce), jehož nabídku na spolupráci Tony tehdy odmítl, a o sličnou vědkyni Hansenovou, kterou chronický playboy využil jen jako společnici na jednu noc. Když se v současnosti objeví islámsky vyhlížející terorista Mandarin (vynikající Ben Kingsley), který začne deptat Spojené státy sérií ponižujících, vražedných útoků, ukazuje se, že Killian i Hansenová mají v jeho hře nepřehlédnutelnou účast. To však musí Tony teprve zjistit během pátrání, které je téměř detektivní a které ohrožuje i samotného prezidenta USA a bezpečnost a stabilitu státu.  

Tony se ocitá v ohrožení: panika
je zkrátka panika 

Pokud jde o démony, tím hlavním, který byl stvořen, je stále ještě Iron Man, tedy Starkův bojový oblek. Ten hrál důležitou roli už v prvním filmu (který považuji v rámci ironmanovské série stále ještě za nejlepší) a  trochu příliš otravoval v druhém dílu (který je z celé série zatím nejhorší).  zatímco v Iron Manovi 2 se Starkův vynález mnoho různých osob (včetně vládních vojenských specialistů) chtělo zneužít, Mandarin, respektive padoušský Aldrich, má navíc vlastní bojový arzenál: geneticky modifikované mutanty, kteří jsou Iron manovi víc než rovnocennými protivníky. 

Po útoku na Starkovo sídlo to
vypadá, že Tony zahynul

Motiv bojového obleku je ovšem i tentokrát hybatelem vyprávění: Tony, psychicky otřesený událostmi v New Yorku (Avengers), propadá záchvatům paniky a hekticky vytváří další a další verze své zbroje. Ta s pořadovým číslem 42 není nejpovedenější, ale zase je zdrojem množství komických scén. Není divu, že to ohrožuje i vztah s oddanou Pepper Pottsovou, která těžko snáší Tonyho výstřelky a nakonec na sobě nedobrovolně ledaccos změní, aby dala starému vztahu novou energii.  Přetažený superhrdina ovšem už dávno není sebestředným samotářem: získal smysl pro týmovou práci díky Avengers a tentokrát zapojuje do akce nejen věrného Rhodese a robota Jarvise, ale i chlapečka Erica, na kterého náhodně narazí během svého pátrání (ale nebojte se, tenhle motiv není zase tak vyděračsky roztomilý, jak to vypadá: jde  vlastně spíš o setkání dvou cynických kluků). 

Killian si dělá na Pepper jisté nároky 

Pokud jde o obleky, je zajímavou novinkou rozhodnutí tvůrců rozbít dvojici Stark/Iron Man: nová verze ovládaná na dálku se na Tonyho "obléká" po částech, což dovoluje častěji vidět jeho tvář a nevnímat ho jako dvě odlišné osoby, z nichž jedna je zcela bez mimiky. (O problému s kostýmem zahalujícím hrdinovu tvář jsem psala v recenzi předchozího dílu). To je skvělé, protože Robert Downey Jr. má konečně dostatek prostoru, aby vytvořil Starka jako celistvou, byť rozporuplnou osobnost (jejíž součástí je ve vyváženém poměru arogance, neuróza i šaškování). 

Tady už je třeba zdůraznit, že kvality třetího Iron Mana bezpečně jistí scenárista a režisér Shane Black (kterému jako spoluscenárista sekunduje zatím nevyprofilovaný Drew Pearce). Pochybovala jsem, že ve svém teprve druhém režijním opusu zvládne uřídit nákladný spektákl plný triků a akce, ale v tomto směru je film v pořádku - a mnohem důležitější je Blackův scenáristický přínos. Profesionál, který pomáhal v 80. a hlavně v 90. letech formovat současnou podobu akčního žánru (Poslední skaut, čtyři díly série Smrtonosná zbraň, Poslední akční hrdina, Dlouhý polibek na dobrou noc), si s příběhem ví znamenitě rady. Je v něm plno humoru a vtipných starkovských hlášek, má dynamiku a timing, postavy nejsou jednorozměrné a děj je přiměřeně složitý - tak, abyste ho pochopili a současně s nenudili. 

Rhodesův oblek získá
vlastenecký design 

Především má ovšem Iron Man 3 zcela jasný a dospěle zralý názor: v rámci linie s vytvářením vlastních démonů hraje důležitou roli i samotná Amerika s jejími traumaty a proviněními (a Shane Black to vezme pěkně od podlahy, od genocidy Indiánů po současnost). Vůbec nejlepší na tom ovšem je, že se vyprávění nezvrhne v politickou agitku, která by zatracovala panující establishment nebo ho naopak vychvalovala. Prezident je dle očekávání zachráněn, zlo potrestáno  a dobro odměněno, žádný vlastenecký či jiný kýč se ovšem nekoná - a s touto realistickou koncepcí souzní i odhalení, že terorista Mandarín funguje v rámci apolitické nabídky a poptávky. Třetí Iron Man má na comicsový film prostě výjimečně dobrý scénář a realizace ho nezkazila. Sezóna letních blockbusterů tak letos začala docela nadějně.  

Iron Man Three
USA 2013, 129 minut, dabing a titulky
Režie: Shane Black
Scénář: Shane Black, Drew Pearce
Kamera: John Toll
Hudba: Brian Tyler
Hrají: Robert Downery, Jr. (Tony Stark / Iron Man), Guy Pearce (Aldrich Killian), Gwyneth Paltrowová (Pepper Pottsová), Ben Kingsley (Mandarin), Don Cheadle (Rhodes / War Machine), Paul Bettany (Jarvis - hlas), Rebecca Hallová (Maya Hansenová), James Badge Dale (Eric), Jon Favreau (Happy), Mark Ruffalo, Stan Lee

Premiéra: 2. 5. 2013