Vedlejší účinky: "Co chceš, aby se ti zdálo?"

Steven Soderbergh čas od času deklaruje rozhodnutí skoncovat s filmařinou. Naštěstí pro diváky však jeden z vůbec nejzajímavějších amerických režisérů do své filmografie prakticky každý rok přidává další titul. Autor, který v lednu oslavil padesátiny, je totiž ve vrcholné formě, což dokazuje i jeho nejnovější dílo, které právě přichází i do našich kin. Thriller Vedlejší účinky je dalším ze Soderberghových navenek ryze žánrových filmů – což museli už dávno jako tvrdou realitu přijmout všichni obdivovatelé autora, který se v 90. letech vyprofiloval jako velmi komplikovaný artový tvůrce. Příběh psychiatra, obviněného z chybného postupu vůči depresivní pacientce, ovšem v rámci žánrových vzorců nabízí bdělému divákovi vzrušující a jemnou hru s danými pravidly vyprávění. Soderbergh se tak znovu osvědčuje jako režisérský mistr, s osobitým přehledem brázdící stojaté vody neosobního hollywoodského mainstreamu. Stejně jako krimi romance Zakázané ovoce (1998), trilogie o Dannyho parťácích či romantické komedie Bez kalhot (2012) ovšem Vedlejší účinky současně generují ryzí diváckou rozkoš.

Emily je k manželově péči netečná

Tu zajišťuje už vyvážený scénář režisérova oblíbeného spolupracovníka Scotta Z. Burnse, vnášející do v zásadě banální zápletky vzrušující zvraty. Podobně jako v legendárním Hitchcockově Vertigu (1958) je příběh pomyslně „rozlomen“ na dvě části spojené s odlišným vnímáním hlavních postav. Z Emily Taylorové (výborná Rooney Maraová), trpící těžkými depresemi po uvěznění manžela (Channing Tatum), se těžiště vyprávění přesouvá na sebevědomého, zkušeného psychiatra Bankse (znamenitý Jude Law). Na ženě, jejíž stav se nelepší ani po manželově propuštění, začne totiž etablovaný specialista zkoušet nové antidepresivum. 

Doktor Banks kontaktuje pacientčinu bývalou
lékařku (Catherine Zeta-Jonesová)

Vedlejší účinky „zázračné“ Ablixy, testované za úplatu pro velkou farmaceutickou firmu, však způsobí tragédii: Emily svého manžela zavraždí. Protože si nic nepamatuje a za svůj čin není zřejmě zodpovědná, vážnému obvinění nakonec čelí Banks, kterému se rozpadá celý jeho dosavadní profesionální i soukromý život. Psychiatr však zjišťuje, že jde o komplot, který zřejmě chladnokrevně zosnovala jeho navenek křehká, zranitelná a pasivní pacientka – a který směřuje až k machinacím s akciemi farmaceutických firem. Vedeni Banksem, který se rozhodne odhalit pravdu, tak musí divák filmu přehodnotit svůj úhel pohledu na jednotlivé postavy: zatímco v první části vyprávění přirozeně soucítíme s Emily, teď se musíme postavit na stranu jejího lékaře měnícího se v samozvaného detektiva a posléze v mstitele bezpráví.

Sny a manipulace

Banks (Jude Law) se dostává do potíží... 

Vedlejší účinky si ovšem nepohrávají jen s rolemi postav, ale i s „angažovaným poselstvím“ adresovaným „přemýšlivému divákovi“. Soderberghův odpor k establishmentu a jeho lhostejnosti k jednotlivci jsme jasně cítili už v tragikomedii Erin Brockovich (2000), drogovém dramatu Traffic – Nadvláda gangů (2000) nebo v krimi Informátor (2009). Antikorporátní ladění měl i katastrofický thriller Nákaza – a své politické postoje demonstroval režisér i v dvoudílném životopisu Che Guevara (2008). Vedlejší příznaky jsou sice rozvíjené jako obžaloba farmaceutické lobby, manipulující s výsostně morálním vztahem – důvěrou pacienta k nezávislému lékaři -, posléze se však soustředí na hrdinu, pokoušejícího se získat zpět vlastní život. 

Pacienti lžou? 

Pro diváka cítícího omezenost a prvoplánovost politických konceptů, omezujících svobodu každého filmového příběhu, je to úleva – už proto, že v Soderberghově podání zůstává Banksova story plná ambivalence. Ve hře na oběť, zachránce a manipulátora si tak můžeme vyzkoušet všechny možné role, aniž bychom se u toho přestali znamenitě bavit – a aniž bychom se s některou z nich museli prvoplánově ztotožnit. Soderbergh – jak je u něj obvyklé – tak ve svém novém díle to nejdůležitější promítá do samotné formy vyprávění. Zůstává ovšem otázkou, zda tento film skutečně nesignalizuje režisérovu únavu z možností, jakými může filmař oslovit nějakým „poselstvím“: mezi vedlejší účinky takové snahy totiž jistě patří pocity marnosti.

Ovládnout noční můry není jen Banksův cíl 

Film každopádně dokonale funguje, pokud Bankse vnímáme jako hrdinu existenciálního thrilleru – jako muže, který se rozhodl vzít svůj život do vlastních rukou. Nejvýznamnější je z tohoto pohledu ve filmu scéna, ve které laskavý otec z pozice psychiatra, pro kterého jsou zlé sny denním chlebem, uklidňuje uprostřed noci svého vyděšeného synka. Místo role bezmocné oběti trýzněné nočnímu můrami mu doporučuje roli tvůrce. Své sny se může pokusit využívat: Einsteina přece sen přivedl na teorii relativity a Paul McCartney „skládal hudbu ve spánku“. Využívání snů a snění pro tvůrčí činnost je nejryzejším posláním každého dobrého filmaře – a výzva „Co chceš, aby se ti zdálo?“ je nejsvůdnější pobídkou, s jakou může oslovit diváka.

Ať už si Steven Soderbergh dá pohov, nebo bude natáčet další filmy, jsou tak Vedlejší účinky autentickým autorským vyznáním, které nás vyzývá ke sdílení i dialogu.

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde děkuju.)

Side Effects

USA 2013, 106 minut, titulky

Režie a kamera: Steven Soderbergh

Scénář: Scott Z. Burns

Hudba: Thomas Newman

Hrají: Rooney Maraová (Emily Taylorová), Jude Law (doktor Banks), Channing Tatum (Martin), Catherine Zeta-Jonesová (doktorka Siebertová), Michelle Vergara Mooreová (Joan), David Costabile (Carl), Andrea Bogartová

Premiéra: 4. 4. 2013

Hodnocení pro čtenáře líné číst text: palec nahoru