Život s Kašparem: ledvina Jakuba Špalka

Sotva dozněl loňský úspěch Soukromého vesmíru, vrhla neúnavná Helena Třeštíková do kin současně další dva celovečerní časosběrné dokumenty - portrét romského hudebníka, novináře a aktivisty Vojta Lavička: Nahoru a dolů, a portrét divadelníka Jakuba Špalka Život s Kašparem. Prvního protagonistu sledovala šestnáct let, druhého víc než dvacet: umělecký šéf a ředitel, herec a režisér, spjatý s legendárním pražským souborem Kašpar, se do centra režisérčina zájmu dostal v listopadu 1989 coby jedenadvacetiletý student DAMU. Jednomu z hlavních iniciátorů tehdejších studentských protestů bude v květnu pětačtyřicet. Pokud něco film autenticky postihuje, pak je to právě proměna přirozeně charismatického, zapáleného mladého rebela (jak ho v roce 1993 ještě zachytil Jan Hřebejk v Šakalích letech) ve zralého, životem použitého, leč neméně charismatického muže, který svůj život bez váhání a pochybností zasvětil své práci.

Číšník Eda z Šakalích let

Navzdory názvu ovšem nový film Heleny Třeštíkové nijak komplexně neukazuje to, co se v uplynulých desetiletích dělo ve Špalkově profesionálním životě: z aktivit Kašpara ve filmu uvidíte jen nespecifikované útržky (a je tedy ideální, pokud si do sledování dokumentu můžete dosadit vlastní diváckou zkušenost.) O tom, že tato koncepce nemusela vycházet jen z režisérčina rozhodnutí, svědčí i dramatická scéna, ve které rozzlobený principál vykazuje filmaře ze svého divadla, protože zrovna nemá náladu na to, aby rušili jeho představení. (Po této epizodě nastala v natáčení několikaletá pauza, Třeštíková se však k objektu svého zájmu vrátila s citově zabarvenou zvědavostí i trpělivou umanutostí, které se jí dlouhodobě vyplácejí.) 

Občas to byl rodinný typ 

Podobně jako třeba v Soukromém vesmíru se tedy Helena Třeštíková ani v Životě s Kašparem neprofiluje jako zprostředkovatelka objektivních faktů a vydává se vlastní autorskou cestou, přičemž opět jistým způsobem vyděluje objekt svého zájmu z jeho  konkrétního profesního životaběhu. (Už v Soukromém vesmíru jsem postrádala základní informace o tom, čím a jak konkrétně se vlastně postavy živí a jaký je jejich sociální statut - což bylo tehdy ovšem zcela v souladu s názvem filmu.) Nejde ovšem o nějakou chybu, kterou by bylo možné autorce vytýkat - jde o volbu. 

Zdá se totiž, že Helena Třeštíková má jasno: "soukromý vesmír" protagonisty je pro ni i nadále tím nejdůležitějším, vše ostatní se od něj nějakým způsobem odvíjí a zase se do něj vrací. Vnímáme tedy jen jaksi okrajově, že Špalek se dlouhodobě moří ekonomickými otázkami kolem provozu divadla, postupně se vytrácí z politických aktivit, režíruje herce, nastavuje reflektory na scéně a pořád cosi donekonečna organizuje po telefonu. Věčné telefonování je dokonce jedním z vizuálních leitmotivů, jejichž prostřednictvím režisérka vnímá svého protagonistu i v rodinném prostředí. To  nakonec ve filmu naprosto převáží: postupně zaznamenáme Špalkovy vztahy se třemi ženami, ale až ten poslední - s herečkou Evou Elsnerovou - dává filmů úplně nový směr. Elsnerová totiž onemocněla a dlouho čekala na transplantaci ledviny, kterou by jí - vzhledem ke stejné, neobvyklé krevní skupině 0 - mohl poskytnout právě její partner. Ten to ovšem odmítl a dokonce o tom před kamerou otevřeně hovoří.  

Kvůli nepřiměřeně silnému akcentování této situace Jakub Špalek vychází z filmu až jako jakási sobecká mužská stvůra. Ani předtím ovšem nešlo o žádného sympaťáka, o umělce, jehož nimbus je nedotknutelný: i bez peripetií s ledvinou vychází z filmu jako značně sebestředný a arogantní muž, se kterým je obtížné nebo dokonce nemožné žít (což ostatně sám přiznává). Je samozřejmě skvělé, že Helena Třeštíková nepodléhá pokušení, aby protagonisté vypadali v jejích filmech hezky: Špalek jako cenná umělecká osobnost se však v Životě s Kašparem nakonec ztrácí - a pokud o jeho tvorbě nic nevíte, může na vás působit prostě jen jako další asociální, bizarní postava z režisérčina portfolia.

S konceptem umělce, který vše obětuje své práci, tak vede režisérka kritickou a výrazně ženskou polemiku. Jako autorka filmu má navíc samozřejmě poslední slovo. Ledvina neledvina, Jakub Špalek ovšem ještě dostane příležitost: Helena Třeštíková s ním prý ještě zdaleka neskončila a hodlá ho s kamerou sledovat i nadále. Za čas se tedy můžeme dočkat pokračování.  

Život s Kašparem

ČR 2013, 89 minut

Scénář a režie: Helena Třeštíková
Kamera: Jiří Chod
Střih: Jakub Hejna

Premiéra: 4. 4. 2013