Prohledat tento blog

pátek 12. dubna 2013

Jurský park 3D

Steven Spielberg si i v šestašedesáti letech udržuje pozici jednoho z nejzajímavějších žijících filmařů. To ovšem neznamená, že by si hodlal v klidu užívat penzijních bonusů spojených s postem obdivované, výdělečné a nevídaně vlivné celebrity. Koncept hollywoodského blockbusteru, který tento tvůrce katastrofickým hitem Čelisti pomáhal formovat už v polovině 70. let, pořád funguje - a sám Spielberg ho čas od času využívá. Autor E. T. – Mimozemšťana či trilogie série o Indiana Jonesovi ovšem už delší dobu své divácky vděčné projekty prokládá „malými“ snímky svého srdce typu dramatu Válečný kůň nebo životopisného Lincolna. 

Hranice mezi tím, co Spielberg točí pro diváky a co „pro sebe“, ovšem vlastně neexistuje – a právě od toho se odvozuje tajemství jeho úspěchu. Příznačné je v tomto smyslu rok 1993, kdy vzniklo jak zábavné dinosauří dobrodružství Jurský park, tak „vážné“ drama o holocaustu Schindlerův seznam. Spielbergovi jednu z největších profesionálních satisfakcí jeho kariéry přinesl jak obrovský divácký zájem o oba filmy, tak tři Oscary pro první a sedm pro druhý projekt. Jurský park, který měl americkou premiéru v červnu 1993 a do českých kin se dostal o tři měsíce později, jsme si tak zvykli vnímat pouze z komerční stránky: film s rozpočtem 63 milionů dolarů se díky celosvětovým tržbám 937 milionů stal historicky nejvýdělečnějším snímkem historie. (O prvenství ho čtyři roky poté připravil katastrofický hit Titanic. ) 

Dobrodružství opřené o klasický sci-fi nápad o „dobré“ technologii, která se může svým tvůrcům vymknout z rukou nebo být zneužita, se právě v těchto dnech vrací do kin. Starší divácké generaci umožní nostalgicky zavzpomínat na dobu před dvaceti lety (pro nás je to navíc doba, kdy se československá distribuce zbavená cenzury začala - v dobrém i zlém - sbližovat s evropským standardem). Mladšímu publiku se nabízí zážitek na velkém plátně: legendární hit mělo totiž možnost vidět nanejvýš v televizi a v domácím kině. 

Okamžik, kdy skupinka filmových hrdinů v čele s paleontologem Alanem Grantem (Sam Neill) stane tváří v tlamu zázraku genetickému inženýrství - živému dinosaurovi naklonovanému pomocí původní DNA, patří k formativním diváckým zážitkům uplynulého čtvrtstoletí. Jde o jeden z přelomových momentů světové kinematografie: dávno vyhynulá monstra totiž na plátně ožila s pomocí tehdy revolučních digitálních triků.

Dinosauři v novém 

Britský filmový kritik Tom Shone zabývající se postklasickým Hollywoodem prohlásil, že digitální triky v Jurském parku zahájily ve filmu stejně zásadní revoluci jako příchod zvuku v roce 1927. Historie je ovšem plná technických senzací, které rychle zestárly a uvolnily místo „lepším“ atrakcím - to, co pro Spielberga vytvořili specialisté ze společnosti Industrial Light & Magic, má ovšem nadčasovou hodnotu. 

Důvod je zřejmý: Steven Spielberg nikdy nepatřil k průkopníkům nových technologií ve stylu Jamese Camerona. Byl vžak vždy hravým a nápaditým vypravěčem, který tyto technologie využíval k tomu, aby posílil přesvědčivost svých fikčních světů. Jurský park nemůže zestárnout prostě proto, že jeho cílem nebylo předvádět technické hračky, ale vyprávět „velký“ příběh. 

Zábavní park s geneticky vygenerovanými vyhynulými tvory, který na opuštěném tropickém ostrově jako svůj srdeční projekt vybuduje milionář Hammonda (Ricahrd Attenborough), se stává modelovým pískovištěm pro příběh o cestě k dospělé zodpovědnosti. Skupinka hrdinů je formovaná jako pomyslná rodina, kde nechybí sličná paleobotanička (Laura Dernová) a dvojice dětí. Ve chvíli, kdy selžou všechna bezpečnostní opatření, musí osvědčit svou schopnost čelit animálnímu světu vymknutému z kloubů – a naučit se ho ovládat i láskyplně respektovat. 

Jurský park je tak v podstatě moralitou, což ho nezbavuje zábavnosti ani statutu Spielbergova velmi osobního projektu. Režisérovou filmografií probleskuje téma zodpovědnosti člověka ke světu, konkrétně k tomu, co dostal do opatrování nebo co sám probudil k životu - ať už v rovině technologií (sci-fi Minority Report či A. I.: Umělá inteligence, série o Indiana Jonesovi), politiky (Mnichov, Amistad, Lincoln) nebo rodiny. Právě v Jurském parku, inspirovaném románovým bestsellerem Michaela Crichtona, se všechny tyto roviny propojují. 

Režisérova zodpovědnost vůči vlastnímu dílu se navíc promítla i do rozhodnutí nabídnout nyní divákům módní konverzi původního filmu do formátu 3D, ale jinak ho neupravovat. Na rozdíl od E.T. – Mimozemšťana, který byl uzpůsobený současným politicky korektním standardům, tak může krvelačný T-Rex řádit stejně divoce za starých časů. Překlopení do stereoskopického formátu navíc není žádná mechanická fušeřina: pod dohledem Spielberga a kameramana Janusze Kaminského Deana Cundeyho trvalo celých devět měsíců a byly k němu využity nejmodernější technologie. 

I když 3D podívaná zrovna není vaším šálkem kávy, udělejte pro tentokrát výjimku. Navíc se tak můžete připravit na další, už v pořadí třetí pokračování, které hodlá Spielberg příští rok zaštítit jako producent.  

Jurassic Park 3D 
Režie: Steven Spielberg 
Scénář: David Koepp, Michael Crichton (podle románu Michaela Crichtona)
Kamera: Janusz Kaminski
Hudba: John Williams
Hrají: Sam Neill (Alan Grant), Laura Dernová (Ellie Sattlerová), Richard Attenborough (Hammond), Jeff Goldblum (Ian Malcolm), Samuel L. Jackson (Arnold), Joseph Mazello (Tim), Ariana Richardsová (Lex), Wayne Knight (Nerdy)
Premiéra: 11. 4. 2013 

Vodítko pro čtenáře líné číst text: Palec nahoru

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu, v rozšířené verzi, redakci děkuji.) 

4 komentáře:

  1. Zdravím Vás paní Prokopová, myslím že se bude točit čtvrté pokračovaní viz. tady: http://en.wikipedia.org/wiki/Jurassic_Park_III

    Přeji příjemný víkend.

    OdpovědětSmazat
  2. ajaj ta čeština je mrška........víte pane, čtvrté pokračování je pátý díl........

    OdpovědětSmazat
  3. Ano, Jurský park má za sebou tři díly. A Indiana Jones není trilogie :-)

    OdpovědětSmazat
  4. Co udělal Spielberg s E. T., je normální zločin. Úplně tu postavičku zkurvil a vzal jí morální étos. Když v původním E. T. namířili policajti na prchající děti na kolech brokovnice - a E. T. tedy zvedl všechna kola i s dětmi do vzduchu - tak mělo jeho gesto hluboké vnitřní opodstatnění v tom, že se snažil všechny ty děti chránit. Že je zved, aby je náhodou nepostříleli. Prostě to byla silná scéna. Teď v rámci politické korektnosti dal Spielberg policajtům vysílačky, takže dětem najednou nic nehrozí, E. T. si ani nemůže myslet, že by jim něco hrozilo - a stejně je zvedne do vzduchu. Proč? Asi se mu chtělo... Pozdější předělávky jednoduše kurví filmy.

    OdpovědětSmazat