Jack a obři

Zatímco Mocný vládce Oz Sama Raimiho navýšil laťku diváckého zájmu o hrané fantazijní příběhy hluboko před sezónou letních blockbusterů, pohádková fantasy Jack a obři naopak aspiruje na propadák roku: s tržbami 61 milionů jen mírně zaostává za neslavným loňským vítězem této kategorie, fantasy John Carter: Mezi dvěma světy. (Ten měl v domovských USA tržby 73 milionů, ale rozpočet 250 milionů ho bezpečně stáhl ke dnu.) Film Bryana Singera se spokojil "jen" s rozpočtem 195 milionů, o žádnou výhru však rozhodně nejde. Srovnání s Mocným vládcem Oz je ovšem na místě: oba filmy totiž natočili generační vrstevníci, kteří si získali pozornost množstvím zajímavých projektů a úspěšně se napojili na comicsový boom (Raimi prostřednictvím trojice velmi výnosných Spider-Manů, Singer dvojicí X-Menů). Nyní oba vyzkoušeli svoje síly na žánru 3D fantasy, Singer pro studio Warner Bros., Raimi pro Disneyho.

Jak prequel Čaroděje ze země Oz, tak Jack a obři mají mnoho společného s Burtonovou Alenkou v říši divů, která v roce 2010 velmi slušně vydělala Studiu Walta Disneyho: to si zjevně u Raimiho variaci na ni přímo objednala. Také Jack je příběhem o hrdinovi, který prožívá dobrodružství ve fantaskním, barvitém světě. Místo k filmové klasice se ovšem film Bryana Singera obrací ke klasické pohádce, což zjevně ustanovilo lehce infantilní koncept. Na rozdíl od Oze je však film, žertovně koketující s hororem a krvavým násilím, zatížen přístupností od 13 let, vylučující ze hry dětské publikum. To je ovšem samozřejmě jen jedna z příčin, proč si tenhle snímek v kinech nevede příliš dobře. 

Lehce riskantní byla už sázka na Bryana Singera, který opustil lukrativní a zdařilé X-Meny, aby zklamal při restartování série o Muži z ocele (Superman se vrací, 2006), a nedokázal diváky zaujmout válečným dramatem Valkýra (2008). Časy Obvyklých podezřelých (1995), kteří  Singera vynesli na výsluní a Kevinu Spaceymu a scenáristovi Christopheru McQuarriemu vynesli Oscary, jsou nenávratně pryč (přestože McQuarrie se podílel nejen na Valkýře, ale i na Jackovi a obrech). A navíc - svět rodinných fantasy blockbusterů, do kterého měl Bryan Singer přispět příběhem o mladíkovi, který po obří fazoli vyšplhá do světa obývaného lidožravými obry, je sice dětinský, ale tváří se vážně a zodpovědně. Brutální hrátky s obry se s málo odlehčenou a prostou pohádkovou linií příliš neslučují, potíž je ovšem ještě trochu jinde. 

Alenka i Oz zdání "dospělé" vážnosti promítají do "realistického" rámce fantazijního vyprávění, kam si hrdinové přinášejí svoje problémy a řeší si je tady */ Pokud jde o Jacka, "reálný" svět osmnáctiletého venkovana, který se zamiluje do krásné princezny a vydá se ji zachránit z obřích pazourů, je vlastně stejného pohádkového řádu jako svět obrů. Pohádková obrazová stylizace je v obou případech stejná, připomínající legendárního sovětského Mrazíka. Na zemi i na nebi sledujeme stále tutéž pohádku se stejnými hrdiny - Jackem (vidlácky vypadající Nicholas Hoult), kurážnou Isabellou (hezlá Eleanor Tomlinsonová), jejím podlým nápadníkem Roderickem (znuděný Stanley Tucci) a statečným dvořanem Elmontem (báječný Ewan McGregor)...

Navíc jsou v zemi nad mraky především obři, kteří jsou vedle obří fazole  hlavní CGI atrakcí celého vyprávění. Trikaři se v Jackovi opravdu vyřádili, dokonce tak, že opulentní a drahé digitální efekty upozaďují hrdiny a rozbíjejí plynulost vyprávění. Zastiňují i tak dobré a zkušené herce, jako jsou Tucci či McGregor. Singer, který i v "dětinském" comicsovém prostředí X-Menů dokázal vybudovat složité a nejednoznačné vztahy postav, se tady najednou nemá o co opřít. Stejně tak nezbylo místo na neobvyklost a fajnové jemnosti, které jsme si od něj zvykli očekávat (a to i v jeho méně zdařilých filmech). Scéna, v níž je hororové klíčení kouzelné fazole sledováno přes Jackova kocoura, je jen vzpomínkou na Singerovy subtilní vypravěčské postupy. Scény v obří kuchyni, kde se Jack nápaditě utká s obřím kuchařem, vám sice nejspíš uvíznou v paměti, ale dobrý dojem z jednotlivostí naruší "dvojité" finále: všechno totiž dobře skončí, načež je k happy endu přimáznuta "nezbytná", velké akční bitva dvou armád (která bylo i v Alence a Ozovi, ale přece jen působila o něco zábavnějí). 

Připouštím, že Jack a obři pro mne byl lehkým zklamáním, ale vlastně jsem při sledování filmu nijak strašně netrpěla (jestli, pak především českým dabingem). Pokud se zbavíte nadměrných očekávání, můžete si tohoto hybrida mezi temnou pohádkou, rytírnou ze středověké Anglie a žertovnou fantasy nakonec docela užít. To sice není moc pozitivní hodnocení - ale nakonec můžete tenhle film brát jako přípravu na další X-Meny, ke kterým se prý Bryan Singer upsal a kteří by měli mít premiéru příští rok.    

*/ spoiler Zajímavou otázku pak otevírá finále, ve kterém je v případě Alenky možné vrátit se zpět, což ovšem neplatí v případě Oze (ten jednak musí v kouzelné zemi čekat na hrdinku původního filmu, jednak následuje modelovou situaci Cameronova Avatara, kdy se realita ukazuje nevlídná a podružná a vítězí fantazijní svět).

Hodnocení pro čtenáře líné číst text: palec naležato.

Jack the Giant Slayer
USA 2013, 114 minut, dabing (3D), titulky
Režie: Bryan Singer
Scénář: Daren Lemke, Christopher McQuarrie, Dan Studney

Hudba: John Ottman

Kamera: Newton Thomas Sigel 

Hrají: Nicholas Hoult (Jack), Eleanor Tomlinsonová (Isabelle), Ewan McGregor (Elmont), Stanley Tucci (Roderick), Eddie Marsan (Crawe), Ewan Bremner (Wicke), Christopher Fairbank (strýček), Ian McShane (král Brahmwell), Bill Nighy (generál Fallon), Warwick Davis  

Premiéra: 4. 4. 2013