Nevědomí: narcistní kousek Toma Cruise (recenze se spoilery)

Technik Jack  (Tom Cruise) v designu jako z Top Gunu

Aby bylo hned na začátku jasno, seznam herců účinkujících v téhle nové sci-fi je matoucí: ve filmu Josepha Kosinského (TRON: Legacy 3D) hraje vlastně pouze Tom Cruise. Zbytek jsou jen působivé, fantazijní a hodně digitální obrazy, ve kterých hlavnímu představiteli ozdobně sekundují dvě sličné herečky a jeden ikonický, charismatický herec. Olga Kurylenková, Andrea Riseboroughová a Morgan Freeman jsou ovšem v Nevědomí zřejmě hlavně proto, že by vypadalo hloupě, kdyby na plátně byl Cruise úplně sám. Vlastně i to by šlo -  ve vyprávění totiž posléze hraje klíčovou roli klonování - a ten stejný, lehce neoholený, leč standardně asepticky designovaný Cruise se ve filmu objevuje v různých verzích. Cruiseovský hrdina je "sám se sebou" konfrontovaný v příběhu jen okrajově, autoři filmu - jakoby polovědomě - však budují jakousi komplexní, přízračnou fikční situaci, v níž se Jack stává finálním exemplářem ve vývoji lidského druhu. Zásahem shůry stojí hrdina na konci jednoho příběhu o pozemské lidské rase - a na začátku jeho pokračování. Připomíná to fetišizaci Keanu Reevese a příběh Nea z Matrixu  - což je jen jeden ze zdrojů, ze kterých tahle navenek dost originální sci-fi čerpá.

Ruiny New Yorku

Nejen díky velmi narcistně pojaté scéně ve sprše je Nevědomí jednou velkou Cruiseovou hereckou masturbací, ke které je filmové publikum přizváno v roli voyeura plného užaslého obdivu. Něco na té pozici asi bude, protože herec je ve svých padesáti letech nejzdatnější hollywoodskou mašinou na vydělávání peněz. Předvádění vypracované muskulatury v proudech třpytivé vody každopádně připomíná "samoúčelnou" kulturistickou prezentaci o to víc, že ji herec v akcích zase tolik  nepoužívá: na to mu příliš často vypomáhají zvláštní efekty. */ Tato prezentace má ovšem své místo v příběhu, který není vyprávěn lineárně a nutí diváka, aby o něm průběžně přemýšlel a dával si informace do nových, překvapivých souvislostí. Nevědomí není tak dokonalé a  spletité jako Počátek a tak zmatené a nedořečené jako Prometheus, zdá se mi nicméně, že máme na krku celý nový trend "komplikovaných" sci-fi příběhů, ve kterých je součástí atrakcí i zatahování diváka do jakési logické hry. Jinou zřejmou inspirací Nevědomí se mi zdají být i oba skvělé filmy Duncana Jonese - Moon a Zdrojový kód: motiv klonování a s ním spojené ztráty individuální paměti nabízí možnost rozvíjet tentýž příběh na různých postavách nebo různé variace na něj na postavě jedné.

Na vyhlídkové plošině Empire State
Building se odehrávalo finále
nejedné romantické komedie

Nevědomí začíná jako velmi jednoduše se tvářící story dvou posledních lidí na Zemi, zdevastované před časem vinou mimozemského útoku na Měsíc. Jack a Victoria jsou technici zajišťující provoz obřích hydrověží, zásobujících energií kosmickou základnu Tet, jež je přestupní stanicí na Titan, kam se stáhly zbytky lidstva. Do konce služby a cesty domů dvojici chybějí dva týdny, když se začnou dít věci: Jack stíhaný nepochopitelnými sny o jiné ženě v jiném čase a těžce závislý na představě návratu do pozemského světa začne jednat mimo rámec pracovních povinností. A v pátrání po tom, co se vlastně děje, se vymkne kontrole zosobněné nelítostně vlídnou šéfkou Sally, která s techniky komunikuje z Tetu. Protože bez spoilerů se o Nevědomí v podstatě nedá, zbývá podotknout, že ani vědec Neville ve sci-fi Já, legenda nebyl na zdevastované Zemi sám, takže vedle upjaté a chladné Victorie se dočkáte i ženy z Jackových snů - něžné Julie -, a mimozemšťané pokoušející se polapit Jacka a ničící roboty a hydrověže nejsou tím, čím se zdají být.  

Na liduprázdné Zemi se nachází  i
postava  ztělesněná
Morganem Freemanem

Autoři Nevědomí ovšem nakonec vše poskládali přehledně a zapamatovatelně. To bude nejspíš zvyšovat komerční potenciál filmu, ale diváka, který chce skutečně přemýšlet, to může zaskočit a dokonce rozesmát (ani nepamatuji, kdy jsem naposled u filmu dostala takový až hysterický záchvat smíchu). Ve finále, které prozrazuje bezradnost autorů ve stylu "jak to všechno skončit?", se totiž všechno uskupí do totálně harmonického a líbivě prezentovaného vzorce - a skoro všechny zajímavě rozvíjené nápady vezmou šmahem za své. Nakonec i vy jako divák možná zatoužíte všechno smáznout povrchním konstatováním, že ušlechtilá četba knih holt i v budoucnosti bude sloužit k rozvíjení lidské osobnosti. A že když se ve filmu vyskytují klony, lze postavu - bez ohledu na divákovy sympatie k individuálnímu vědomí jednotlivého exempláře -  bez problémů restartovat a nahnat ji vstříc totálnímu happy endu.

Což je všechno velká škoda u filmu, který se na začátku tvářil jako něco víc než jen popcornová chuťovka.

*/ Jde vlastně o celou typickou situaci současné filmové akce, kde sice účinkují herci s báječně vypracovaným svalstvem - ale na rozdíl od 80. a začátku 90. let je vinou nereálných triků vlastně divákovi bráněno v takové prosté, primitivní radosti, jakou je pohled na skutečné tělo rozpohybované v realitě. Nepřipomíná vám to rozdíl mezi erotickým a pornografickým filmem?  

Oblivion
USA 2013, 124 minut, titulky
Režie: Joseph Kosinski
Scénář: Joseph Kosinski, Karl Gajdusek, Michael Arndt. Arvid Nelson

Kamera: Claudio Miranda 

Hudba: M83, Anthony Gonzalez
Hrají: Tom Cruise (Jack),Olga Kurylenkoová (Julia), Andrea Riseboroughová (Victoria), Morgan Freeman (Beech), Melissa Leoová (Sally), Nikolaj Coster-Waldau (Sykes), Zoe Bellová (Kara), 

Premiéra 18. 4. 2013