Fighter: strategie vítězství

Christian Bale a Mark Wahlberg -
takhle jste je ještě neviděli

V desítce nominovaných filmů, o kterých se spekuluje v souvislosti s nedělním udělováním Oscarů, má Fighter svou váhu: podobně jako v případě Černé labuti se do značné míry  opírá o herce. Výkony Melissy Leoové a Christiana Balea už dosáhly ocenění při udělování Zlatých glóbů. Představitelka hysterické matky a představitel narkomanského Dickyho Warda, který kdysi poslal v ringu k zemi samotného Sugar Raye Leonarda, mají i oscarové nominace. O všestranných kvalitách filmu  svědčí i přísliby zlata za nejlepší film, režii, střih a scénář a pro herečku v hlavní roli (Amy Adamsová). 

V ringu bratři Wardové
tvoří dokonalou dvojici 

Christian Bale po pondělní projekci boxerského dramatu Davida O. Russella v mém soukromém žebříčku stojí hodně vysoko (ale je pravda, že Colina Firthe v Králově řeči teprve uvidím). Fighter je  "jen" velmi efektně natočeným vyprávěním, volně inspirovaným skutečnými událostmi, a může vás zklamat, pokud čekáte příběh s překvapivým posláním a nikoli celkem banální hollywoodské poselství o outsiderovi, který se dostane na stupínek vítězů díky podpoře svých blízkých. Baleova kreace je však výjimečná tím okázalým, koncentrovaným způsobem, který - doplněn o jistou míru hercovy fyzické sebedestrukce - Oscary často vyhrává. (Samozřejmě se nabízí  srovnání s Robertem De Nirem v Zuřícím býkovi - tam, kde hlavní představitel Scorseseho snímku ztloustl, ovšem Bale naopak na váze ubral a rozličně se zbědoval, podobně jako onehdy v Mechanikovi.) 

Dicky sedí ve vězení, ale bratra
pořád ovlivňuje  

Důležitou roli tu ovšem hraje naše představa Balea jako představitele Nolanova hi-tech Batmana: zchátralý, hyperaktivní, neustále šaškující šupák Dicky, který je závislý na cracku, je dokonalou (a nejspíš záměrnou) antitezí elegantního, zachmuřeného Bruce Waynea i jeho pochmurného, sošného netopýřího alter ega. I pokud jde o jiné Baleovy kreace, herec většinou tíhne právě k vytřeštěné prkennosti  (dobrým příkladem je western 3:10: Vlak do Yumy, přirozeněji s Balem uměl pracovat Nolan už v Dokonalém triku či Werner Herzog v Temném úsvitu). Také ve Fighterovi (pámbu zatrať distributora, který film neopatřil českým názvem) Christian Bale očividně a okázale "hraje", přičemž ovšem se zjevnou chutí tančí na hranici mezi tragédií a fraškou. Málem vám nedojde, že Dicky je vedlejší postava - už proto, že to on a nikoli jeho mladší bratr Micky prochází obligátní fyzickou proměnou, obvykle vyhrazenou pro hlavního protagonistu: nikoli Micky, ale Dicky se tak po pobytu ve vězení mění z bezzubé, vychrtlé trosky v "čistého" muže, který ví, že sám už nic nedokáže a jeho doba minula - ale že může prostřednictvím svých zkušeností pomoct zvítězit bratrovi. 

Bratrská vzájemnost jako druhá strana pekla

Představitel Dickyho mladšího bratra Mickyho, Mark Wahlberg, se tak se svým civilním výkonem dostává do Baleova stínu, což je mrzuté, protože to pro diváka znamená tohoto herce znovu přehlédnout (a o tom, že v jeho nebývale rozporuplné filmografii je občas na co se dívat, svědčí přinejmenším Skrytá identita, jež mu vynesla nominaci na Oscara). Výkony Balea a Wahlberga v roli dvou povahově rozdílných bratrů, kteří coby trenér a boxerský šampion tvoří rozporuplné, ale nerozlučné duo, jsou stylizovány téměř "proti sobě". O tom, že jde o záměr a nikoli o režisérovo neumětelství, svědčí skutečnost, že stejně civilně a "realisticky" hraje i představitelka Mickyho přítelkyně Charlene, Amy Adamsová, zatímco Melissa Leoová a herečky ztvárňující houfec bizarních sester obou hrdinů (tvořící cosi jako antický chór složený ze samých fúrií) naopak přehrávají jako o život. 

Přehlédnete Marka Wahlberga? 

Režisér David O. Russell (Flirtování s katastrofou, Tři králové, Mám rád Huckabees) se v této žánrově směsné poloze pohybuje se samozřejmou lehkostí: při líčení Mickyho vzestupu, ve kterém mu jeho rodina brání a současně ho k němu podněcuje, ležérně střídá a prolíná nejrůznější polohy a nálady. Může si to dovolit jen proto, že film žene kupředu tempo stanovené rytmem rozpohybovaných boxerských rukavic. To se občas dokonce zviditelní v divákově periferním "cítění filmu" - to když režisér (respektive jeho skvělý zvukařský a střihačský tým) na chvíli skutečně využije motivu Mickyho bušících pěstí nebo se záměrně trefí obrazem do rytmického hudebního doprovodu. 

Milující a dusivá matka
(Melissa Leoová) 

I když Fighter není o mnoho víc než jen další variace na Rockyho, spojí za to všimnout si rozložení sil - a ponechme prosím stranou otázku, nakolik autory filmu inspirovala realita a nakolik se od ní odchýlili. Micky, Dicky, jejich rodiče, sestry i přátelé jsou typická "bílá lůza" a Lowell v Massachusetts, který proslavili, je ukázková maloměstská díra. Od ostatních se odlišuje pouze Charlene, ovšem jen zdánlivě: dostala se sice díky sportovnímu stipendiu na vysokou a je inteligentnější a citlivější než její okolí - což ovšem nemění nic na tom, že pracuje jako servírka v místním baru. Teprve když si Mickyho rodina s Charlene všechno vyříká (nebo spíš zlostně vyřve), mohou všichni společně přispět k hrdinově vítězství. 

Barmanka, která chodila na vysokou
(Amy Adamsová) 

Okázalé a důsledné velebení rodinné loajality a přátelských vztahů panujících v nuzné komunitě, z níž Micky vzešel a k níž bude navždycky náležet, nám nedává zapomenout na to, že Fighter je ryzím filmem vzešlým z hospodářské krize. Aby Russell obhájil svou tezi o bílé chudině coby soli země, jde dokonce až na hranici xenofobie: Sugar Ray Leonard je zbohatlický  černý náfuka, který bude mít nad Dickym vždycky navrch, a Mickyho soupeři jsou buď barevní, nebo cizinci. V souladu s tím je hrdinova strategie v ringu na hony vzdálená tomu, co známe z hollywoodských boxerských historek (včetně Rockyho): Micky nechá své (pravidelně silnější) soupeře, aby do něj nekonečně dlouho mlátili, čímž otupí jejich ostražitost - a když přestanou dávat pozor, pošle je k zemi jedním úderem do nějakého životně důležitého orgánu. Tuto strategii vymyslel samozřejmě na základě své letité zkušenosti s prohrami všeho druhu Dicky. I když vypadá nekorektně, nutí vás s brutálně bitým hrdinou soucítit a radovat se posléze z jeho vítězství, i když ho vlastně dosáhl jakýmsi podivným, drsným šaškováním. Asi pak začnete uvažovat i o tom, jakou hodnotu takové vítězství takového hrdiny v takovém světě má - což je zase malé vítězství tvůrců filmu, kteří přece jen natočili něco víc, než jen "další hollywoodské boxerské drama". Také Fighter totiž volí v rámci ringu vymezeného hollywoodským mainstreamem docela zajímavou strategii...   

     

The Fighter

USA 2010, 115 minut, titulky

Režie: David O. Russell

Scénář: Scott Silver, Paul Tamasy, Eric Johnson, Keith Dorrington 
Kamera: Hoyte Van Hoytema

Hudba: Michael Brook

Hrají: Mark Wahlberg (Micky Ward), Christian Bale (Dicky Ward), Amy Adamsová (Charlene), Melissa Leoová (Alice), Mickey OˇKeefe (Mickey), Jack McGee (George), Melissa MCMeekinová (Malá Alice), Bianca Hunterová (Bianca), Erica McDermottová (Cindy). 

Premiéra: 24. 2. 2011