 |
| Produkt jaderné zkázy: přerostlá ještěrka Godzilla (1954) |
 |
| Simpsonovský Springfield hlásí klid |
Ať jsou zprávy v médiích jakkoli zveličené, Japonsko je pravlastí všech katastrofických jaderných vizí. I když s frází „atomová bomba“ prý přišel už v roce 1914 anglický spisovatel H. G. Wells, bombardování Hirošimy a Nagasaki, respektive jeho následky, položily základ dlouhé řady popkulturních spekulací pracujících se zlým (vzbouřeným či zneužitým) atomem. Nakonec se zdá, že jediná atomová elektrárna, která funguje celé dlouhé roky celkem bez problémů, je ta v simpsonovském Springfieldu (a tvůrcům animovaného televizního seriálu patří dík za to, že ve svém značně podvratném projektu propagovali velmi poklidnou koexistenci lidí s ochočeným atomem).
 |
| The Incredible Shrinking Man (1957) |
Japonsko má sice copyright na první filmy o atomové hrozbě (ať už šlo o Godzillu z roku 1954, drama Akiry Kurosawy Žiji ve strachu), či o něco později o The Last War), ale už v 50. letech téma doputovalo do hollywoodské sféry vlivu. V béčkových hororech řádili obří zmutovaní mravenci (Them! / 1954), dinosaurus probuzený nukleárními pokusy za polárním kruhem (The Beast from 20,000 Fathoms / 1953) či nukleárně ozářený muž (The Incredible Shrinking Man / 1957). Tyto nevážné reakce nemohly vyvážit ani seriózní snímky typu působivého psychologického dramatu Stanleyho Kramera Na břehu (1959), odehrávající se v Austrálii, k jejímž břehům se z okolních kontinentů zasažených válkou neodvratně blíží vražedná radiace.
 |
| Thunderball (1965): Bond při hledání ukradených nukleárních střel stíhá i sex |
V 60. letech atomová hrozba stála v pozadí řady bondovek coby i leitmotiv studené války. A zplodila i zápletku sci-fi série Planeta opic (1968-73), inspirované románem Pierra Boulea, v níž lidstvo v symbolickém trestu za pokus o sebevyhlazení klesne na úroveň primátů. Jedním z nejpopulárnějších snímků o jaderné hrozbě 60. let ovšem zůstává satira Stanleyho Kubricka Dr. Divnoláska aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), zlovolně ironizující absurdní fungování politických a vojenských mechanismů.
 |
| Z budoucnosti po nukleární válce přichází hodný kyborg (druhý Terminátor/ 1991) |
Spíš než na reálné maléry v atomové elektrárně inspirované nehodou v Three Mile Island (filmy Čínský syndrom / 1979, australský The Chain Reaction / 1980, Silkwoodová / 1984, ) se ovšem mainstreamová kinematografie vždycky raději soustřeďovala na fikční situaci hrozící katastrofy a na to, jak jí hrdina zabrání, nebo na situaci "dne poté" (jak zněl název realisticky pojaté televizní sci-fi z roku 1983 The Day After, která mne kdysi velmi děsila). Pokud jde o filmovou sci-fi, patří svět po globální jaderné katastrofě k vůbec nejpopulárnějším prostředím, ať už mluvíme o sérii Šílený Max s Melem Gibsonem (z konce 70. a počátku 80. let) či sérii Terminátor (odstartované v roce 1984). Stojí za to zmínit i skutečnost, že s katastrofou v Černobylu korespondovaly pochmurné Dopisy mrtvého muže (1986) Konstantina Lopušanského.
 |
| Cesta (2009) |
Zatím posledními snímky tohoto typu v dlouhé řadě podobných titulů jsou postkatastrofická dramata Kniha přežití nebo Cesta. Je zřejmé. co tady filmaře láká: s relativně nízkým zapojením mozku a většinou i finančních prostředků mohou vytvořit nový fikční svět, ve kterém jaderná katastrofa smetla slupku naší známé civilizace a obnažila tak základní společenské a mezilidské vztahy. Poněkud zneklidňující je skutečnost, že "nukleární" téma v poslední době zažívá jistou renesanci (viz nový Terminátor, adaptace Strážců: Watchmen s impozantním mutantem Dr. Manhattanem a "řízenou" atomovou válkou, přípravy nového Šíleného Maxe).
Asi nemá cenu poznamenávat, že to, co se právě teď děje v Japonsku, zájem filmařů o téma ještě zvýší. A teď už dost psaní a čtení o filmu: jděte se podívat, co se děje ve skutečném světě... Škoda, že se před japonskou nukleární realitou nejde schovat do ledničky tak, jako to onehdy udělal Indiana Jones.
Žádné komentáře:
Okomentovat