Útěk ze Sibiře

Populárné tíma "útěk z vězení" -
tentokrát trochu jinak  

Pořadatelé letošního Febiobestu pozvali do Prahy režiséra Petera Weira a 1. dubna mu udělí cenu Kristián za přínos světové kinematografii. Hollywooďan australského původu na závěr festivalu  uvede svůj nový snímek Útěk ze Sibiře, což je jistě  znamenitá reklama pro českého distributora (Bioscop), který film připravuje do českých kin. Drama o skupince vězňů, kteří se v roce 1940 po útěku ze sibiřského gulagu probíjejí tisíce kilometrů asijskou divočinou ke svobodě, totiž není žádným prvoplánovým diváckým hitem (v amerických kinech si snímek, nominovaný na Oscara za maskérské efekty, navzdory pozitivnímu kritickému přijetí nevedl příliš dobře.) 

Zastavení na poušti

Což ovšem nemění nic na tom, že jde o zajímavý film jak v kontextu Weirovy předchozí tvorby, tak v souvislostech amerických snímků zabývajících se moderní evropskou historií. Weir jako obvykle vychází divákovi vstříc a současně se tak úplně nezahazuje s populismem. Chytráci sice mohou úpět, jak zjednodušeně se v Útěku ze Sibiře podávají fakta, ale způsob, jakým se Weir se spoluscenáristou Keithem R. Clarkem rozhodli autobiografickou knížku Slavomira Rawicze podat, ovšem jen vypadá polopaticky. Úvodní titulky a finální sestřih dobových týdeníků zjednodušují až na dřeň: výchozí historická situace je podaná tak, aby ji pochopil i primitiv (pokud je tedy schopen učíst pár holých vět). O typický hollywoodský pohled ovšem nejde: ke známému zloduchovi moderních dějin Hitlerovi je tu přidán Stalin a "těmi zlými" ve filmu nejsou nacisté, ale komunisté, kteří - válka neválka - do vyhlazovacích lágrů posílali každého, kdo se jim nehodil do krámu. Šestašedesátiletý Weir (který se narodil v australském Sydney) tak k relativně nedávné historii přistupuje podobně rázně, jako američtí filmaři ke starší historii. Dějinná situace tu ovšem rozhodně není jen barvitým pozadím pro osobní příběhy hrdinů. Naopak je popisována především skrz ně a jejich prostřednictvím.

Irena: žádný sexuální objekt

Skupinka prchající ze Sibiře přes Mongolsko do Indie netvoří homogenní celek už proto, že její příslušníci jsou různých národností. Hybatelem útěku je Polák Janusz, který vezme na cestu ke svobodě pár svých krajanů. (Jim Stugess už moc nepřipomíná sympatického hrdinu muzikálu Across the Universe.) V partě poutníků postupujících nepřátelskou krajinou nechybějí Jugoslávec ani ultrasympatický Američan (v podání Eda Harrise postava, která "logicky" uklidní hrozící babylónské zmatená jazyků tím, že se hrdinové mezi sebou dorozumívají anglicky). Cestou uprchlíci mezi sebe neochotně přiberou mladičkou Polku Irenu, prchající stejně jako oni z ruského zajetí. (Je potěšující, že Saorise Ronanová roste do krásy a neztrácí talent). Muži nejsou z lágru uvyklí svěřování a rozhovorům: přirozeně zvědavá a komunikativní dívka je však obdařená "typicky ženskou" socializační schopností a pomůže jim, aby se navzájem chápali. Její postavení je dost zvláštní: už není dítětem a ještě není ženou, tedy sexuálním objektem (stejně jako hrdinka coenovské Opravdové kuráže). Podobně jako ve Weirově předchozím filmu, romantickém dobrodružství Master and Commander: Odvrácená strana světa (2003), je tak Útěk ze Sibiře pojatý jako chlapský příběh, ve kterém není místo pro slabší pohlaví. 1/

Valka si stojí za svým
"komunistickým" tetováním 

Zvláštní roli ve skupině poutníků hraje ruský zločinec Valka, jehož prostřednictvím se rozkrývá hierarchie a různorodé složení osazenstva sibiřských  pracovních lágrů (Colin Farrell v té roli zase jednou šikovně uplatňuje gaunerský rozměr své image). Valka má, jak se ukáže, na prsou vytetovaného Lenina se Stalinem a ohnivě hájí legitimitu své ozdoby. Zůstává v zajetí sovětské ideologie a jako jediný z poutníků není ochoten cestu ke svobodě dokončit: potřeboval totiž pouze zmizet z jednoho konkrétního vězení, kde mu kvůli dluhům v kartách hrozila smrt. A v kterémkoli jiném vězení mu bude dobře. Stejně jako Valka se postupně "rozbaluje" i samotný příběh: přesouvá z lágru, jehož zpodobení je dost konvenční, do volné přírody, kde ovšem hrdinové nejsou svobodní, i když pronásledovatele dávno setřásli ze své stopy. Vědí, že se nesmějí nechat zahlédnout ani chytit od Rusů, a posléze od Mongolů (kteří se stalinským Ruskem začali táhnout za jeden komunistický provaz). Musejí se proto během svého putování živit, jak se dá - a příroda jim rozhodně nenabízí žádné idylické radovánky (i když neprojde Valkův návrh na kanibalské hody, dojde i na brouky a hady)...

Tibet: svoboda pod oblaky 

Jako na obálce National Geographic (což je ostatně jeden z koproducentů snímku), i ve filmu se střídají nejrůznější krajiny: z mrazivé Sibiře hrdinové putují přes  Bajkal plný komárů, vyprahlou mongolskou poušť a strmé himalájské střechy až do šťavnatě zelené Indie. Způsob, jakým je anabáze Janusze a jeho společníků podána, může jen stěží nudit: Peter Weir totiž opět pracoval se svým oblíbeným kameramanem Russellem Boydem, kterému před sedmi lety vynesl Oscara Master and Commander.  Boyd vnímá krásu krajiny a vyhýbá se kýči (a to, co se mu nepovedlo natočit v bulharských a marockých lokacích, spolehlivě, byť poněkud líbivě, dodělali počítačoví trikaři). Velmi osvěžující je pak způsob, jakým Weir posouvá vyprávění kupředu: na rozdíl od hrdinů, vedených neomylným Januszem, se totiž nepohybuje lineárně a kupředu, ale v jakýchsi stěží popsatelných poskocích a úkrocích. (Střihač Lee Smith mimochodem pracoval nejen s Weirem na filmu Master and Commander, ale i s Christopherem Nolanem na Temném rytíři a Počátku). Coby divák tak získáváte pocit, že se mezi scénou, která skončila před chvílí, a tou, která právě začíná jindy a jinak, stala spousta dalších věcí, jejichž  následky a vyústění můžete teď sledovat.

Rytmus chůze

Podobně jako Master and Commander, i Útěk ze Sibiře je filmem velmi těsně vázaným na určitý rytmus: romantické plachetnice stíhající se elegantně na moři a hravé smyčcové duety provozované s nasazením kapitánem a lodním lékařem z předchozího filmu ovšem vystřídal prostý rytmus chůze. Je jedno, že protagonisté většinou spíš vrávorají a vlečou se než odhodlaně kráčejí - ve výsledku je totiž jejich pohyb plynulý a neuhýbavý, jako když sledujete nějakou důležitou, logickou linii na velké mapě světa.

Dokonale rovná cesta ke svobodě

I když pro mne Útěk ze Sibiře není tak dokonale uspokojivým filmem jako Master and Commander, představuje další důkaz  Weirova unikátního vnímání časoprostoru  vyprávění. Stejně jako v námořní romanci, i tentokrát poloskrytou rytmickou linii vyprávění odhaluje až finále. Motiv Januszových nohou, neúnavně kráčejících jakoby celým následujícím půlstoletím, nečekaně přehazuje výhybku od líčení individuálních osudů hrdinů rovnou k tématu filmu, jímž je cesta ke svobodě. Součástí tohoto přechodu od konkrétního k abstraktnímu je i finální "happyendový" obraz, který má smysl už jen jako metafora titulního "návratu zpět". 2/

Vztahy mezi muži: na smrt... a na život

Weirův pohled na osudy moderního světa je překvapivě plný naděje. Režisér opět nabízí svůj oblíbený kontrast mezi nezbadatelnou a nepřátelskou přírodou a křehkou, zaslepenou člověčí civilizací, vyznění je však mnohem optimističtější, než v jeho starších dílech (např. v Pikniku na Hanging Rock, Poslední vlně a Pobřeží moskytů). Z bezmocných ubožáků se totiž hrdinové pomalu mění v životaschopné "divochy", kteří se umějí přizpůsobit okolnostem, vytvářejí si vlastní improvizovanou "civilizaci" - a především navazují vztahy, kterými se dozajista přibližují "skutečnému" lidství. Dobrota srdce, která je Januszovi v gulagu na překážku, protože mu zkracuje život ve společenství zoufalých, bezohledných sobců, se během putování mění v jakousi nakažlivou chorobu. Weir ovšem není žádný pošetilý naivka: nakonec přece na svou svobodu zůstává každý sám...

1/ Medailonku s manželčinou podobiznou, který má kapitán Jack Aubrey, odpovídají necudné obrázky nahých žen kolující mezi vězni v gulagu.

2/ Český název filmu je mimochodem mimořádně odpudivou ukázkou kreativity distributora.

The Way Back
USA 2010, 133 minut, titulky
Režie: Peter Weir
Scénář: Peter Weir, Keith R. Clarke (podle románu Slavomira Rawicze Dlouhá cesta - česky vyšlo v roce 2007)
Kamera: Russell Boyd
Hudba: Burkhard von Dallwitz
Hrají: Jim Sturgess (Janusz), Ed Harris (Smith), Saorise Ronanová (Irena), Colin Farrell (Valka), Alexandru Potocean (Tomasz), Dragos Bucur (Zoran), Sebastian Urzendowski (Kazik), Mark Strong (Chabarov)

Premiéra: 7. dubna 2011