Akční nářez o momentu iluminace v lidském životě - nebo načinčaný blábol? |
Protože film má premiéru až za týden a některé věci se v tomto případě nesrovnatelně lépe vidí než popisují, vyjděme z traileru:
Hádám, že jde o film, který většina čtenářů tohoto blogu nechce vidět: na první pohled jde o vizuálně agresivní akční vyprávěnku s prvky fantasy psychohororu, zaměřenou na mainstreamové -náctileté publikum, které sdílí spotřební životní názor (asijské bojové videohry, "cool" oblečení a mysl, fantasy v emo stylu...). Ve vizuálně atraktivním, dynamickém vyprávění je zjevně vybalancovaná rovnováha mezi "chlapeckými" a "dívčími" potřebami: jsou tu sexy děvčata v retrofuturistických oblečcích, kosící ve fantazijních kulisách davy zjevně mocnějších, fantaskních nepřátel. A zjevně tady funguje i nějaká pseudofilozofická omáčka, ve které se pubescenti mohou ňahňat a vést o ní nekonečné internetové diskuse. Z hlediska vyprávění jde zjevně o "dvojitý" příběh, jehož základ je v upoutávce bleskurychle odvyprávěn: hrdinka Baby Doll se po smrti matky dostává do rukou chlípného, zlého otčíma, který vše narafičí tak, aby navždy zmizela v blázinci, respektive v ústavu pro mentálně chorá děvčata - a zpoza mříží se odvíjí vyprávění o cestě ke svobodě, jež má zjevně dvě roviny: "realistickou" (už ta je velmi stylizovaná) a "snovou". Tu snovou odstartuje prosté zavření očí... ale snových rovin i vypravěčů je tu nakonec rozhodně víc než jedna (o tom se ale zmíním později).
Baby Doll (Emily Browningová) - dívenka ztracená mezi šílenými, zlými muži |
Ano, tak takový blábol by samozřejmě v kině nechtěla vidět ani autorka tohoto blogu - navzdory tomu, že ji Zack Snyder zajímá a bavil ji dokonce i jeho předchozí snímek, animovaná Legenda o sovích strážcích. (Mimochodem, odkazy na "snyderovské texty najdete na konci recenze.) Odpor spojený s očividnou skutečností, že film není určen publiku staršímu osmnácti let, mi pomohla překonat jen skutečnost, že jsem ho mohla vidět na novinářské projekci a slíbila o něm napsat do Filmového přehledu (čili jsem nemusela platit vstupné a dokonce jsem si vydělala i zhruba na tři vstupenky do kina). Pámbu ale potěš vás, dospělé a myslící diváky, kteří budou řešit, zda se na Sucker Punch vypravit do kina!
Úkol:ve třetím kruhu pekla: zabít dračí mládě |
Pokud se vám ale líbili Strážci, pokud vás zaujal Nolanův Počátek, ba i pokud vás fascinovala (v dobrém či zlém) Aronofského Černá labuť - neváhejte. Sucker Punch je totiž jako ty sovy v Lynchově Městečku Twin Peaks. Taky je víc, než se zdá být. Ledaccos totiž skrývá pod velmi okázalým povrchem, který vyniká zcela zjevnou motivickou i vizuální odvozeností a stereotypním rytmem - respektive je jakousi vycizelovanou esencí nablblé teenagerovské popkultury, provedenou pětačtyřicetiletým (a tedy už nemladým) režisérem (a s herečkami, které už dávno nezletilé nejsou). Starostlivě vytvořený dojem neoriginality, podpořený hladce profesionální inscenací chytlavých obrázků (s mohutnou podporou počítačových triků), přitom znepokojí zvláště ve světle skutečnosti, že jde o první Snyderův snímek, který vznikl bez nějaké předlohy */.
Baby Doll se chystá tančit... |
Sucker Punch je ovšem víc než jen načinčaným blábolem - respektive je současně načinčaným blábolem i něčím jiným (takže bude zřejmě fungovat na zmíněné nezletilce a mohl by fungovat i na vás). V tomhle ohledu se Zack Snyder profiluje jako jeden z nejzajímavějších hollywoodských tvůrců, který se posouvá dál film od filmu: Sucker Punch tak zhodnocuje dynamický stereotyp bojové akce z 300, zkušenosti s digitálními triky z Legendy o sovích strážcích a komplikované vyprávění ve stylu Strážců. Připojuje k tomu ovšem navíc třeba úvahu o shodnosti filmových atrakcí spojených s pohybem: Snyder ve filmový čin proměnil tezi o podobnosti taneční (muzikálové) akce a scény v akčním filmu. Zatímco bojová akce, již Baby Doll se svými čtyřmi novými kamarádkami provozuje ve snovém světě, je samozřejmě destruktivní (zabíjení fantomatických protivníků), tanec zůstává tradičním "konstruktivním" prvkem ve smyslu socializace postav na plátně: Baby Doll dokonce umí tančit tak, že její diváci přestanou vnímat realitu - a ona sama se ocitne ve fantaskním světě (a s ní řada jiných postav v nových rolích). Tanec samotný ovšem nikdy nevidíme (čímž se sexy panenka Baby Doll v podání Emily Browningové zásadně liší od Nancy Callahanové v podání Jessicy Albaové v Sin City - městě hříchu, které je mimochodem nepěkným příkladem skutečně "prázdné" a bezmyšenkovité zábavy.)
Mimochodem pokud jde o hudební složku, jistě ji jinde zodpovědněji rozebere někdo, kdo tomu rozumí víc než já: z mé strany budiž učiněna jen poznámka, že agresivní soundtrack skrývá stejný princip jako onehdy muzikál Moulin Rouge (čili jsou v novém aranžmá použity různé známé skladby - a kdo poslouchá soundtrack ke Strážcům, ví, že Snyder a jeho spolupracovníci mají pěkně vyposlouchaný vkus).
Komando pseudololitek-zabijáků v zákopech první světové války |
Baby Doll a její čtyři společnice během tance realizují ve fantazijním světě pod dohledem různě maskovaného gurua (Scott Glen) bojové mise, přičemž tanec současně odvádí pozornost diváků tance tak, aby dívky mohly uloupit jeden ze čtveřice předmětů, jež jim mají dopomoct k útěku. Snyderovo vyprávění je ovšem složitější: realit je v něm hned několik a také osoba vypravěče celého příběhu se nakonec ukazuje být nejistá. Abych o tomhle vůbec mohla psát, musím se uchýlit ke spoilerování - takže pokud jste film ještě neviděli a chcete si zachovat panenskou hlavu, následující část textu nečtěte.
Amber (Jamie Chungová): pacientka blázince, členka komanda a tanečnice v bordelu |
I když jde rozhodně o jednodušší strukturu než v Počátku, Zack Snyder a Steve Shibuya si coby scenáristé vyhráli s rovinami vyprávění způsobem, který vás donutí k přemýšlení: do výchozí reality, jejíž protagonistkou je zjevně Baby Doll, je totiž prostřednictvím "přechodové akce" (lobotomie, již dívce v blázinci provádí doktor) vmontována další realita. V ní je Baby Doll vězněna v luxusním bordelu a postavy z blázince se tu objevují v podobných rolích (spolupacientky jsou tanečnice-prostitutky, které pod vedením psychiatričky/madam pracují pro hlavního lapiducha/šéfa Bluea). "Nejniternější" realitou je pak ta nejvíc fantaskní a okázalá, která se realizuje jako soustava misí během tance Baby Doll. Leitmotivem prvních dvou zmíněných realit je útěk z blázince/bordelu, ta třetí má však formu bojové akce soustředěné (jak už jsem psala) na čtveřici předmětů. Tím pátým, klíčovým a tajným, který má k útěku posloužit a který se posléze odhalí ve finále, je ovšem samotná Baby Doll, která ve skutečnosti není hrdinkou vyprávění (i když jsme o tom většinu vypravěčského času přesvědčování). Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je docela jiná postava, ostatně - jak si všimneme zpětně - právem, neboť je nejsilnější a nejzajímavější z celého vyprávění. Vede nás k tomu už fakt, že hlas vypravěčky, který zazní v úvodu filmu, nepatří představitelce Baby Doll, Emily Browningové, ale Abbii Cornishové, která hraje Sweet Pea...
Sweet Pea (Abbie Cornishová) okupuje největší množství realit ve vyprávění |
I když kamarádka Baby Doll, Sweet Pea, okupuje největší množství realit ve vyprávění, nemůžeme si být jisti, že je v rámci vypravěčské konstrukce právě tím vypravěčem, kterému můžeme bezmezně důvěřovat. Celé vyprávění rámuje její poeticko-filozofická promluva, oslovující posléze jako hybatele vlastního osudu přímo diváka. Pokud tuto promluvu vezmeme vážně, může jít o "skutečné poselství" filmu - pokud ji ovšem shledáme banální (neboť se přece jen pohybujeme ve sféře mainstreamového filmu), jde jen o další Snyderův "povrchní" prvek a film nemá žádné "vážné myšlenkové jádro".
S hledáním "vážného myšlenkového jádra" je ovšem vždycky potíž ve chvíli, kdy se vyprávění odehrává v blázinci plném dívek, které (možná) nejsou šílené a v bordelu/videohře s dívkami, které jsou sličnými objekty a současně akčními subjekty. Především však divákův mozek nutně upadá do rozpaků, pokud autor opakovaně a cíleně zasahuje divákovo oko (a motiv oka se ve filmu opakuje příliš často na to, aby se dal přehlédnout). Když jsem zmiňovala Černou labuť, nebylo to zbůhdarma - tam, kde Aronofsky jednoduše přechází z "béčkového" příběhového modu do - patrně - "vážného" a !uměleckého" psychologického příběhu (který mi připadal strašlivě banální), tam Snyder - důsledně - zůstává béčkově banální. Což je pro mne obrovská úleva, neboť právě to vnímám jako celistvý a "vážný" přístup.
Pokud závěrečnou promluvu Sweet Pea budeme chápat jako oslovení diváka ve vztahu k filmu a nikoli ve vztahu k jeho životu, mohlo by to snad fungovat... Takže, jinými slovy - co si s filmem Sucker Punch udělá každý z vás, to pro něj osobně bude platit. Kupříkladu já jsem se nakonec nečekaně dobře a chytře bavila.
*/ Úsvit mrtvých (2004) vznikl na základě Romerova hororu, 300: Bitva u Thermopyl (2006) je adaptací comicsu inspirovaného antickou látkou, Strážci - Watchmen (2009) jsou adaptací comicsu, Legenda o sovích strážcích (2010) je adaptací dětské knížky. A "původností" jistě nevyniká ani Snyderův připravovaný projekt - Superman.
Sucker Punch
USA 2011, 109 min.
Režie: Zack Snyder
Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya
Kamera: Larry Fong
USA 2011, 109 min.
Režie: Zack Snyder
Scénář: Zack Snyder, Steve Shibuya
Kamera: Larry Fong
Hudba: Tyler Bates, Marius De Vries
Hrají: Emily Browningová (Baby Doll), Abbie Cornishová (Sweet Pea), Jena Maloneová (Rocket), Vanessa Hudbensová (Blondie), Jamie Chungová (Amber), Carla Guginoová (doktorska Gorská), Oscar Isaac (Blue Jones), Scott Glenn (guru), Gerard Plunkett (otčím)
Premiéra: 31. 3. 2011
Snyderovské texty:
Ty pisnicky adaptoval stejny Marcus de Vries jako v Moulin Rouge.
OdpovědětVymazatJá vím.
OdpovědětVymazatJa moc nechapu, co je chytreho a seriozniho na tom, ze Snyder dokaze natocit beckovym zpusobem becko... Pro me to byl zazitek nudny a iritujici.
OdpovědětVymazatZe jsi se bavila, ti preju :) I kdyz me to trochu prekvapilo, u tak sovinistickeho filmu. Mas nejake hezke vysvetleni, proc musi Babydoll fantazirovat zrovna o bordelu?
Ivča
Ivča: Chytré mi to opravdu připadá, nad slovem "seriózní" bych váhala - vhodnější by bylo spíš "vážné" nebo "osobní". Pokud jde o snění Babydoll o bordelu (nebo spíš snění Sweet Pea o snící Babydoll) - no, vždyť ona je to přece vlastně mužská fantazie, i když vypráví jakoby o dívčích fantaziích, ne? Respektive je to celé Snyderova trochu posunutá verze takové mužské fantazie. (I když, pokud jde o posun - ta záliba v odvážných děvčatech vybavených jistým typem oblečení je u něj asi jistým "pokračováním" Strážců, tedy filmu, který v tomhle zobrazení superhrdinek kopíroval comics. Jak na tebe působila Laurie Jupiterová? Máš z ní podobný pocit jako z Babydoll?
OdpovědětVymazatJinak myslím chápu, že ten film na tebe působí iritujícím dojmem - já někdy přece na podobné prvky reaguju taky hodně podrážděně! Ale mně v tomhle případě vyhovuje způsob, jakým jsou dráždivé prvky nastavené. Možná je to věkem - patrně by mne to taky dřív urazilo. Jsem zvědavá, co tomu řekne moje dcera. Možná bude mít podobný názor jako ty.
Přihazuji do diskuse další názor mladých a zvedám matkou hozenou rukavici. Film mě bavil a líbil se mi hodně(ostatně se škatulkováním diváků podle věku nesouhlasím). Rozhodně nejde jen o tupé béčko.
OdpovědětVymazatJen jsem si myslela, že srovnání s Bílou labutí je můj nápad. Že by stejné geny?
Zdraví dcera
Ehm, tedy s Černou labutí, samozřejmě
OdpovědětVymazatMilá dcero, díky za zvednutí rukavice! Moc a moc mne těší, že tě film bavil a hodně se líbil!! Připadám si méně šílená. P.S. Srovnání s Bílou labutí je tvoje, s Černou zase moje. :-)
OdpovědětVymazat" Mas nejake hezke vysvetleni, proc musi Babydoll fantazirovat zrovna o bordelu? "
OdpovědětVymazatco třeba to, že je v blázinci protiprávně? a to že podle všeho ten slizký zřízenec je jistým (není vidět) způsobem opravdu "znásilňoval"? to že doktorka se chovala ambivalentně (byla do jisté míry spolupachatel) jako bordelmamá?
skoro by se dalo říct že žádná jiná představa než bordel nemohla ten blázinec vystihnout lépe...
3,14ranha
Popravdě mi se Sucker Punch vůbec nelíbi. Písně sice byly naprosto skvělé, ale děj nestál za nic. olek navlečených do minisukní a podvazků bojuje s meči a samopaly proti drakům a jiným příšerám . Jde poznat, že to vymyslel chlap. Nazvala bych to plýtváním 3D technologií. Naprosto mě to nezaujalo!
OdpovědětVymazatAnonymní: Ano, svou trochu nesouvislou poznámkou mi potvrzujete, že zvláště ženy mohou mít s tím filmem problém.
OdpovědětVymazatSucker Punch je pro mě zklamání roku. 1/5
OdpovědětVymazatje to fajn filmik kterej se mi hrozne libi
OdpovědětVymazatOpravdu moc pěkný nic takového jsem nikdy neviděl.To je opravdu film který bych mohl nazvat pro mne nejlepším pro mě je tam vše dokonale provedené.Opravdu jedinej film u kteryho jsem ani na vteřinku nekouknul někam mimo obrazovku prostě boží ještě teď to nemůžu rozdejchat.
OdpovědětVymazatFilm nic moc, to bych se radši podíval na nějakej dokument, o ničem, fantazírovat o bordelu.... tak to je moc :o)...
OdpovědětVymazatJežiš všichni nějaci divni....Tedy pro mě.....no....no....asi jen nejlepší film co sem kdy viděl a to že je co říct a jak už tady někdo zmiňoval "ani jednou sem se nekoukl nikam jinam než na obrazovku".Takže zpráva pro lidi jejichž komentáře obsahujou negativitu:Zkuste si ten film užívat a nebrat jej z nějakého jiného pohledu než jakej je. Best Movie
OdpovědětVymazatBla bla bla od uražené pseudo-intelektuálky...
OdpovědětVymazatJsem muž (30 let) a film se mi natolik líbil, že jsem si ho pustil již vícekrát. Problém recenzentky je, že se za každou cenu snaží hledat cosi intelektuálního. Jde o odpočinkový film, který díky vrstvenosti donutí člověka na konci trochu popřemýšlet, jak to vlastně bylo.
Dle mého názoru audio-vizuální orgie, kdy se fanouškovi moderních technologií, vícekanálového zvuku, grafiky, hudby, krásných žen a počítačových her otevírají nevědomě ústa a naskakuje "husí kůže".
Mě by zajímalo, jestliže ve fantazírování oni tancovali,aby upoutali všech pozornost, tak co tedy dělali v té realitě?
OdpovědětVymazatAutorka zjevne nepochopila co se Zack snasil zdelit. To se stava (naopak si myslim ze pro mainstream ani ten nactilety to neni urceny). A co se tyce toho ze "nemůžeme si být jisti, že je v rámci vypravěčské konstrukce právě tím vypravěčem, kterému můžeme bezmezně důvěřovat" TAK O TO PRAVE JDE. Baby se ocitla ve svete kde nemuze verit nikomu a jeji mysl se s tim snazi vyrovnat.
OdpovědětVymazatKonečně viděno a to dvakrát, poprvé kinofilm, podruhé režisérský extendet cut. Dojem z prvního shlédnutí byl: boží atmoška, ale nelogické. Teprve režisérská verze ale ukazuje, jak perfektně to měl Snyder promyšlené. Takže pokud tenhle film chce kdokoliv hodnotit, neměl by to dělat na základě shlédnutí brutálně zkrácené kinoverze. Fakt lituju, že jsem se tomuhle šťavnatému filmíku tak dlouho vyhýbal na základě blbých recenzí.
OdpovědětVymazatJo a podotýkám, že jsem stejně starý jako František Fuka.