Prohledat tento blog

čtvrtek 10. března 2011

Správci osudu

Politik s kennedyovským
úsměvem: Matt Damon 
David Norris je sympatický, nadějný mladý politik (nepochybně člen demokratické strany, neboť republikáni jsou v hollywoodských filmech v drtivé většině případu ti zlí). Pod jeho prezidentským vedením by to Amerika měla dobré, protože stále ještě nezapomněl na své prosté kořeny a mluví víceméně pravdu. Kupříkladu Davidovy kravaty a projevy už však  mají pod pevnou kontrolou profesionální poradci. V nejkřehčím okamžiku kariéry, těsně před klíčovým projevem k voličům, ovšem preference převáží na stranu Davidova politického protivníka jedna stará, příliš bujará fotografie z třídního srazu. Ještě, že David na pánských záchodcích, kde si projev ještě naposled memoruje, náhodou potkává krásnou a chápavou dívku, která mu vtiskne polibek a vnukne nápad mluvit pravdu. Což mu zajistí hlasy pro příště.     

David a Elise mají plán na společné štěstí
David by se rád s dívkou setkal znovu, shodou náhod však zjišťuje, že mu v tom brání jakási supertajná organizace ovlivňující skrytě a dlouhodobě osudy lidstva. David má jednou hrát důležitou roli v komplikovaném interaktivním Plánu, na jehož naplňování organizace v klíčových bodech dozírá - a dívka, jež se jmenuje Elise a je perspektivní tanečnicí, může tento Plán ohrozit. Cílem podivných mužů v kloboucích, kteří podléhají přísné úřednické hierarchii, je dohlédnout na dodržení Plánu ve jménu budoucího štěstí celého lidstva - a Davidovým cílem se naopak stává postarat se o vlastní štěstí, a to pokud možno teď hned. Což by protiřečilo hollywoodskému obrazu hodného demokratického politika - ale jen v případě, kdyby nešlo o harmonizující, pozitivní hollywoodský film. 

Muži s klobouky - nadlidsky disponovaní
úředníci bojující za světové dobro
Režijní debut George Nolfiho se ovšem pokouší lavírovat mezi typickým hollywoodským filmem a jeho lehce ironickou, nezávislou reflexí - pročež si jako scenárista, režisér a producent zvolil do hlavní role hvězdného Matta Damona (který hrál v druhých Dannyho parťácích a Bournově ultimátu, k nimž psal Nolfi scénář). A spolehl se na osvědčenou kombinaci sci-fi a romance. Podobně jako v jiných filmech, jde je vědeckofantastický žánr nosičem milostné zápletky (Kate a Leopold, Dům u jezera, Zakletý v čase...), i ve Správcích osudu šlo o to vybalancovat dva navenek protichůdné prvky – fantaskní, ale logicky fungující zápletku a vztah zamilované dvojice založený na iracionální premise, že si byla osudově souzená. Aby film fungoval, musí mít romance nad sci-fi trochu navrch: úvahy o možné podobě budoucnosti lidstva se tu totiž neodvíjejí od interaktivní, spletité mapy časoprostoru, na jejíž správnost dohlíží tajemná organizace, ale od jednoho jediného osudového polibku. Správci osudu tak nejspíš zlákají do kina nejen mužské diváky ochotné v kině tak trochu myslet, ale i jejich romantické lepší polovičky.

Harry nestíhá ovlivňovat
Davidovu budoucnost
Milostná romance má ovšem jiné tempo než akční sci-fi thriller s nákladnými triky, takže Nolfi místo efektní zábavy vyztužené snadno čitelným „poselstvím“ nabízí podívanou, která se vzdala aspirací na hit roku. Naneštěstí však zůstává mnoho dlužna i představě inteligentní "jiné" sci-fi zábavy ve stylu filmů Gattaca nebo Bělásek. Ke konci filmu totiž ve vyprávění převáží předvídatelné "hollywoodské" prvky a Správci osudu to nakonec uhrají stěží na solidní průměr. Je to o to větší škoda, že film inspirovala literární předloha spisovatele tak originálního, jakým je Philip K. Dick. Na tom, že jde o „nezfilmovatelného“ autora, nic nemění ani tak kvalitní adaptace, jako je Scottův Blade Runner, Verhoevenovo Total Recall nebo Spielbergovo Minority Report. Ty totiž naopak dokazují, že Dickův svébytný svět může filmařům posloužit jen jako volná inspirace pro jejich vlastní svébytné  projekty  – a že se jim přitom vymstí všechny kompromisy . 
Milenci na útěku 

Povídka Úpraváři Dick vyslal s hořkým sarkasmem do světa v roce 1954 jako paranoidně vystavěnou hříčkou, zrcadlící atmosféru mccarthyovské Ameriky. Nolfi se v souladu s tím rozhodl situovat film do současnosti ozvláštněné futuristickými prvky s lehkým retro-nádechem 50. let. Aktuálním společenským kontextům se ovšem pečlivě vyhnul. Tam, kde Dick sázel na efektní líčení hrdinova rozpadajícího se, manipulovaného světa, který by vybízel trikaře ke kouskům ve stylu Martixu, zachovává adaptátor nečekaně, ale záměrně civilní tón. Z bezvýznamného úředníčka z realitky ovšem Nolfi udělal okouzlujícího mladého politika a hezká, leč úporně nesnesitelná dickovská manželka se změnila v tajemnou krásku (již hraje atraktivní Emily Bluntová). Černý mluvící pes, který v povídce vinou své lenosti zpacká manipulaci s hrdinovým osudem, se ve filmu změnil v sympatického černocha Harryho, který zamilované dvojici začne tajně pomáhat proti svým nadřízeným. Ve standardní úřednické hierarchii nechybí ani prominentní "čistič" v podání zkušeného veterána Terence Stampa... 

Na konec trochu akce
Pro tyto změny a posuny je příznačné i to, že Dickovu autobiograficky motivovanou skepsi vůči trvanlivosti partnerských vztahů Nolfi překlopil v její pravý opak – totiž v cituplnou oslavu pravých, romantických citů. Temná hříčka o jedinci, který přichází o vlastní vůli a stává se - s úlevou! - poslušným kolečkem v soukolí nepoznatelné mocenské mašinérie, se změnila v hollywoodsky pozitivní vyprávěnku oslavující vítězství svobodné vůle. Důvody jsou zřejmé: každý chytrý správce osudu filmového diváka totiž ví, že jeho svěřenec má raději happy endy než hlazení proti srsti. Nolfiho film tak ovšem naneštěstí skončil po boku takových nepovedených dickovských adaptací, jako je Výměna nebo Next.

The Adjustment Bureau
USA 2011, 106 minut, titulky
Scénář a režie: George Nolfi (podle povídky Philipa K. Dicka Úpraváři - česky vyšla ve sbírce Planeta, která neexistovala (II), Argo 2006)
Kamera: John Toll
Hudba: Thomas Newman
Hrají: Matt Damon (David Norris), Emily Bluntová (Elise Sellasová), Anthony Mackie (Harry Mitchell), John Slattery (Richardson), Michael Kelly (Charlie Traynor), Terence Stamp (Thompson), Jennifer Ehleová (barmanka)
Premiéra: 3. 3. 2011

Žádné komentáře:

Okomentovat