Předehra k Odcházení

Hrdina Odcházení: bývalý kancléř
Vilém Rieger (Josef Abrhám)

Filmová premiéra Odcházení bude sice až 24. března, možná se však hodí trochu předjímat. Václav Havel napsal scénář podle vlastní divadelní hry z roku 2007 a ujal se poprvé v životě filmové režie. Fakt, že bývalý prezident v třiasedmdesáti letech debutuje jako režisér, je jistě přirozenou součástí reklamy na filmové Odcházení. Současně to však představuje problém pro publicistu, který odmítne ve svém textu jen opisovat fakta či být pouze servilní. Nebude se kritika díla rovnat něčemu jako útoku na celebritu, která se v nepřehlédnutelné části české společnosti těší bezvýhradnému respektu? Stejnojmenná divadelní hra z roku 2007, jíž se Václav Havel po téměř dvacetileté odmlce vrátil k dramatické tvorbě, se totiž u nás dočkala výjimečně pozitivního přijetí. Výhrady, které vůči ní měla zámořská kritika (respektive Charles Isherwood z The New York Times), u nás naopak - příznačně - vzbudily bouři nevole.

Vilémova letitá přítelkyně Irena
(Dagmar Havlová Veškrnová)

Jsem proto trochu nervózní, neboť na Odcházení zrovna píšu recenzi (ta vyjde v týdeníku Euro za týden, a týden poté ji budu moct uveřejnit i tady na blogu). Pro začátek se tedy musíte spokojit s rozborem své vlastní, výchozí divácké situace. Sám Havel nezastírá, že film je poměrně věrnou, byť samozřejmě prokrácenou a zjednodušenou verzí divadelní hry Odcházení. Pokud hru znáte (třeba z pražského divadla Archa, jde ji režíroval David Radok s Janem Třískou a Zuzanou Stivínovou v hlavních rolích), nebudete asi příliš překvapeni. Film nicméně - jak naznačuje už plakát, který najdete díky masivní reklamě na každé druhé lavičce v parku - ještě posiluje žonglování s autobiografickými rysy, do které se Václav Havel pustil jako dramatik. Bývalý kancléř Vilém Rieger v podání Josefa Abrháma už na plakátu šviháckým knírkem, účesem i oblečením velmi připomíná samotného Havla (tedy pokus pomineme, že stojí po pás ve vodě). Na hlavě má hrdina dokonce strašlivou čepici s nápisem I LOVE YOU, na níž bliká typické havlovské srdíčko. V titulcích filmu čtete jméno Alma Kelly Box Bell Cavalieri del Monnferratobk, které neoznačuje novou, exotickou akvizici českého filmu, ale fenku manželů Havlových, která "hraje" psa Riegrových. Ke "spikleneckému" castingu je třeba přidat i Vlastu Chramostovou v roli Riegrovy maminky či Pavla Landovského, který se ve filmu mihne v roličce kočího.

Reigrův pragmatický politický protivník
Klein v podání Jaroslava Duška vůbec
nepřipomíná Václava Klause

Navzdory tomu všemu filmový Vilém Rieger - stejně jako v divadelní hře - není žádným autorovým alter egem (to už spíš je Irena tak trochu Dagmar Havlovou). Hrdina tragikomedie Odcházení je ryzí havlovskou figurou připomínající postavy z dramatikových předchozích her: osobou, která si pod vlivem vnějších tlaků křiví morální páteř a rozbředává se vinou touhy po moci v "neosobu"... Zůstává otázkou, jestli jde podobné hrátky s autobiografičností přenést z "výlučného" divadelního prostoru do masovějšího a "hloupějšího" filmového média. Nevím totiž, jestli diváci, kteří vyrazí do kina "na Havla", nebudou zmatení a nespokojení - vždyť ve filmu se (v souladu s předlohou) ironizuje i legendární heslo o pravdě a lásce vítězícími nad lží a nenávistí. Ne ovšem proto, že by v ně sám Havel přestal věřit, ale proto, že se bezduchým omíláním ve veřejném prostoru změnilo ve vyprázdněnou frázi. Současně ji ovšem jen díky tomuto omílání budou bezpečně znát i všichni diváci filmu - a jen díky němu se s ní dá ve vyprávění pracovat.