Titanic 3D: Vítejte na lodi snů

Cameronův Titanic se potápí ke slávě

 Svět současné popkultury se sytí novinkami jako starý upír krví nezletilých panen: nejnovější filmové hity se omrzí během několika týdnů. Film starý patnácti let je pak v tomto mediálním urychlovači atrakcí vysloveným historismem. Což samozřejmě platí i o kostýmním velkofilmu Titanic z roku 1997, který se nyní vrací do kin v obnovené premiéře.Snímek producenta, scenáristy a režiséra Jamese Camerona se už stačil zapsat do dějin – ať už jako prvním titul, jehož rozpočet dosáhl dvou set milionů dolarů, či první film, jehož tržby přesáhly miliardu. Pozici nejvýdělečnějšího filmového díla všech dob si dokázal hájit neuvěřitelných dvanáct let. A získal jedenáct Oscarů, což se v historii zatím podařilo jen třem titulům (patří mezi ně ještě Ben Hur z roku 1959 a devět let starý Pán prstenů: Návrat krále).

Točeno v přírodním
západu slunce!

Obnovená premiéra Titanicu vám ovšem neumožní jen vidět znovu na širokoúhlém plátně scénu „letu“ na špičce lodní přídě bez toho, aby měla hlavní hrdinka Rose, „přistřižená křídla“ (uvedení v televizi či na videu totiž většinou brutálně narušuje horizontální kompozici jednoho z nejslavnějších okamžiků filmové historie). Cameronův film, jehož premiéra je součástí vzpomínkových akcí pořádaných sto let po legendární lodní katastrofě, můžeme nyní zbavit i oparu mediálního balastu, který se na něj v uplynulých letech nalepil. Možnost podívat se na Titanic novýma očima naštěstí nekomplikuje autorovo rozhodnutí poslat film do kin v módním formátu 3D (diváckému zážitku je na překážku spíš český dabing, který distributor převzal z DVD). Na rozdíl od George Lucase, který v únoru znovu uvedl do kin ve 3D první díl své galaktické ságy Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (1999), se totiž Cameron rozhodl svůj film nijak nevylepšovat. O své klasicky natočené dílo se navíc pečlivě postaral a jeho digitální konverze do stereoskopického formátu je tou vůbec nejlepší, jakou dnes můžete vidět.

Romeo, Julie a roboti

Dáma a šupák

Zjištění, že Titanic funguje stejně dobře jako kdysi, vůbec není banální. Cameronova unikátní vypravěčská strategie nabízí i dnes divácké dobrodružství. Velkorysý půdorys 194 minut navíc zdůrazňuje fyzický rozměr, který vám – na rozdíl od „nedigitálních“ 90. let - nedokáže nabídnout drtivá většina dnešních hollywoodských filmů. A to včetně Cameronova Avatara (2009). Titanic totiž není jen popisem slavné lodní katastrofy, která stála život 1 517 lidí. Scény zmaru a utrpení, budované s pomocí stovek statistů, hektolitrů vody a velkorysých zvláštních efektů, ovšem nabízejí temné potěšení z totální destrukce: v rámci katastrofického žánru tu jdou ke dnu hodnoty, celebrity i hmotné výdobytky reprezentující jakoby celou západní civilizaci začátku 20. století.

Netěšte se, 3D verze skončí
stejně jako vždycky

Film navíc nabízí i příběh „zakázané lásky“ elegantní dívky z první třídy Rose a mladého dobrodruha z podpalubí Jacka – v podání tehdy ještě nepříliš známých herců Kate Winsletové a Leonarda DiCapria. (Dnes můžete ocenit, jak vynikající herečkou byla už tehdy Winsletová, a jaký kus práce na sobě udělal za patnáct let její tehdejší herecký partner). Přestože Cameron je považovaný za režiséra sci-fi a akčních snímků, právě komorní story o lásce a naději jakoby se uplynulý čas vůbec nedotkl. Právě on dodává vyprávění lidský rozměr a i chytřejší a komplexnější významy, než jaké najdete ve většině dnešní hollywoodské produkce.

Srdce ženy vydává své tajemství 

Příběh kurážné hlavní hrdinky, měnící se z rozmazlené secesní panenky v moderní samostanou ženu, může nadchnout každou moderní feministku. A koncepce "třídního" smíření, jehož metaforou je hravý běh zamilovaných hrdinů napříč lodními patry / sociálními podlažími obrovského plavidla, charakterizuje Camerona jako velkorysého sociálního snílka. Své liberální postoje, oslavující v postavě Jacka amerického hrdinu tradičního typu, pak režisér přesouvá i do scén ze současnosti roku 1996, které rámují historický příběh. Zatímco story o zkáze pyšného, „nepotopitelného“ Titanicu můžeme snadno vdechnout technofobní podtóny, současný rámec možnosti moderní techniky oslavuje. Jeho hrdinou je „novodobý pirát“ Lovett (Bil Paxton), který chce znovu prozkoumat - a vytěžit - vrak Titanicu. Legendární diamant Srdce oceánu, který tady doufá najít, je ovšem zatížen dávným příběhem tragické lásky. Ten je díky postavě zestárlé Rose (Gloria Stuartová) dovyprávěn na palubě výzkumného plavidla, před monitory sledujícími práci dálkově řízeného minirobota ve zdánlivě nepřístupném nitru lodního vraku.

V propasti oceánu se odhaluje
"nový svět" hlubokých citů  

Je snadné vnímat Lovetta jako sebeprojekci samotného Camerona, velikášsky fascinovaného mechanismy filmového vyprávění i novými technologiemi umožňujícími realizovat „nemožné“ věci. Skutečné srdce filmu tak tepe mimo historický příběh – ve scénách, v nichž divák spolu s týmem vědců s napětím sleduje záběry z mořského dna vzdáleného téměř čtyři kilometry. Poselství o tom, že žádná technologie nemusí být zhoubná, pokud se nachází ve správných rukou, nepůsobí v osobním Cameronově podání až tak hollywoodsky naivně.

Titanic 3D
USA 1997, 194 minut, dabing
Režie: James Cameron
Scénář: James Cameron 

Kamera: Russell Carpenter
Hudba: James Horner

Hrají: Kate Winsletová (Rose), Leonardo DiCaprio (Jack), Bill Paxton (LOvett), Gloria Stuartová (stará Rose), Billy Zane (Hockley), Kathy Batesová (Molly Brownová), Frances Fisherová (Ruth), Bernard Hill (kapitán Smith), David Warner (Lovejoy), Victor Garber (Andrews)
Premiéra: 5. 4. 2012

(Další text o Titanicu, tentokrát po nadšeném shlédnutí stereoskopické verze. Za možnost uveřejnit ho i zde děkuji redakci Lidových novin. Jiný můj text týkající se natáčení a obecnějších souvislostí najdete tady.)