Looper

Joe z budoucnosti (Bruce Willis) má
jiné  preference než jeho mladší já z roku
2044 (Joseph Gordon-Levitt)

Filmové sci-fi pohrávající si s časem tvoří svého druhu protiváhu ke svým vysokorozpočtovým žánrovým kolegyním: místo nákladných vizuálních atrakcí totiž nabízejí divákům především důmyslné zápletky založené na hře s nejrůznějšími časovými paradoxy a na svůdném "filozofickém" motivu vzpoury proti předurčenosti lidského osudu. (Existují ovšem snímky spojujících obojí - třeba Spielbergovo Minority Report.) Takové příběhy ve filmu sázejí na trochu jiné věci než v literatuře: umožňují totiž vytváření různých vizuálních variací jednoho prvku - ať už postavy, nebo prostředí (jako příklad obou přístupů pěkně poslouží tentýž autor - skvělý Duncan Jones a jeho filmy Moon a Zdrojový kód). Což autory nemusí stát zase tolik peněz: v tomto směru díky dostupnosti trikových digitálních technologií vznikla řada zajímavých "nezávislých" titulů zvláště v posledních letech (mj. Frekvence, Vyměřený čas, Správci osudu).

Joe je looper: pracuje jako zabiják
pro gangtery z budoucnosti

Moderní pramátí těchto snímků je výborných, beznadějně temných a melancholických 12 opic (1995), což je z dnešního pohledu možná nejlepší film Terryho Gilliama. Pokud byl do dalšího snímku tohoto druhu, Loopera, obsazený Bruce Willis, asi málokdo z fanoušků žánru tuhle souvislost může nevnímat. Zdá se mi ostatně, že scenárista a režisér Rian Johnson se o souvislosti opírá trochu víc, než je zdrávo: to, co zdobilo jeho výbornou "noirovou krimi ze střední školy" Zmizení (2005), zahnalo  o tři roky později jeho Bratry Bloomovy do pozice chytré, ale lehce samožerné podívané. Looper - navzdory vesměs frenetickým fanouškovským ohlasům - je pak už naneštěstí "jen" inteligentním filmem, který umně vrší známé prvky až na hranici přeplácanosti, aniž by k nim přidal něco skutečně překvapivého z vlastní kapsy. Což je v rámci zmiňovaných "nezávislých" sci-fi, které získávají body především díky originalitě, tak trochu malér.  

Joeův "loop" se má čile k světu

Johnsonův nový film je - podobně jako předchozí režisérovy práce - především krimi rozehranou v "trochu jiných" kulisách: odehrává se v roce 2044 v Kansasu a jeho hrdinou je zkušený zabiják Joe (Joseph Gordon-Levitt), který pracuje pro gangstera Abea (zlotřile vyhlížející Jeff Daniels) jako jeden z "looperů" - nájemných vrahů likvidujících osoby, které jim neznámí Abeho nadřízení z budoucnosti vzdálené v čase třicet let posílají v předem domluveném čase na předem dané místo. Jednoho dne ovšem Joeovi na igelitu připraveném za polem cukrové třtiny přistane jeho vlastní "loop" (Bruce Willis) - on sám z budoucnosti, zestárlý a odsouzený k smrti "vlastní rukou" tajemným šéfem s přezdívkou Rainmaker. Joe senior ovšem uteče a jeho mladší verze je odhodlaná dopadnout ho a zabít za každou cenu, protože mu jde jen o jeho momentální profit. Zestárlý Joe se ho proto marně pokouší přemluvit ke spolupráci: hodlá totiž odpravit Rainmakera v dětském věku a zabránit tak tomu, aby za třicet let od této chvíle  nechal zavraždit jeho milovanou čínskou manželku a pokusil se sprovodit ze světa i jeho samotného.

Farmářka Sara (Emily Bluntová) je
milující matkou příštího Rainmakera

V úvahu připadají tři desetiletí chlapci bydlící ve městě - a zatímco Joe senior jde po jejich stopě s nabitou pistolí v ruce, jeho mladší verze se seznamuje s energickou farmářkou Sarou (Emily Bluntová) a rozhodne se, že ochrání ji i jejího synka Cida, třetího potenciálního Rainmakera. Oběma Joeům jsou přitom tvrdě v patách Abeovi zabijáci - což režisérovi nebrání v tom, aby do vyprávění nevpašoval dlouhou, zklidňující, melodramatickou epizodu, ve které sobecký narkoman Joe pochopí, že velkoměsto je zlé, farmářský život naopak zušlechťuje a ženy a děti je třeba chránit. Pročež jde do sebe a nakonec se pokusí narušit osudový kruh příčin a následků docela jiným způsobem, než si naplánovala jeho starší verze...

Sara chce chránit synka za každou cenu

Nejsem příliš "logickým"divákem (byť mi připadají značně podezřelé všechny ty příběhy o cestování v čase, kde spolu kooperují dvě různé verze jedné osoby a kde se hraje v motivem smrti a změny časové linie). Hodnocení Loopera z této stránky raději ponechám povolanějším. Stěží ale mohu přehlédnout, že jistá Sára chránící svého synka s velkou budoucností už se vyskytovala v Terminátorovi a že hra s telekinetickými schopnostmi jako vystřižená z nějakého staršího příběhu Stephena Kinga také není zrovna nejčerstvější zboží. Rian Johnson to všechno nejspíš myslel stejně dobře, jako drobný citát z E.T.-Mimozemšťana, který nemá ve filmu pražádný smysl - stejně jako skutečnost, že Joe se obléká jako hrdina nějakého starého francouzského filmu noir - do kožené bundy, košile a kravaty... Smutnou pravdou každopádně zůstává, že Looper by byl mnohem zajímavější, kdyby se mohl obejít bez žen, dětí a jiných ozdob a soustředil se místo téhle banální "rodinné" linky třeba na rozehrání vztahu mezi oběma Joey a drsné hrátky s časovými paradoxy. (Je třeba pěkné, že se mladší verze s tou starší jednu chvíli dorozumívá pomocí nápisu vyřezaného do paže - Joeovi seniorovi se vzápětí na ruce objeví coby stará jizva. Rozehrát to dál ovšem autor nechce či nedokáže.)

Gordon-Levitt - k nepoznání 

Největší marnost na mne ovšem dýchá z nápadu, který zřejmě vygenerovalo obsazení Bruce Willise. To bylo jistě myšleno jako  komerční tah, upřímně řečeno ovšem Willis hodně přehrává jak v drsných akčních scénách, tak v těch "citových" - a prozrazuje, že dnes představuje přinejmenším o úroveň slabší hereckou ligu než Joseph Gordon-Levitt. Bohužel je to ovšem tak, že se mladší kolega musel všestranně přizpůsobit tomu staršímu, jak herecky (což je v jeho podání podpořeném studiem Willisových snímků zajímavé), tak naneštěstí i vzhledem: Levitt se tak skoro nepodobá sám sobě a připadá mi navíc, že náročná maska dost drasticky omezuje i jeho mimiku. Jednatřicetiletého herce (který oslnil už v Johnsonově Zmizení a mihl se i v Bratrech Bloomových) přitom považuji za jednoho z nejzřetelnějších talentů celé jeho generace. A mám obrovskou radost, že se v poslední době dostal do popředí zájmu díky Nolanovu Počátku a postavě příštího Robina ve třetím Temném rytíři - což nejspíš signalizuje, že vedle ctitelů zajímavých nezávislých filmů hodlá Gordon-Levitt velkoryse a opakovaně ukájet i mainstreamové diváky 1/.

Pokud jde o tohoto herce, který je zřetelně na prudkém kariérním vzestupu, připadá mi od něj moc hezké, že se v Looperovi (na němž se podílel jako jeden z výkonných producentů) tak uctivě a skromně podřídil nápadu sloužit Willisově lehce vyhaslému image. Mne by mnohem víc bavilo, kdyby Willis takhle posloužil Gordonu-Levittovi.

1/ Potěšující je pro mne také zpráva, že Gordon-Levitt připravuje do kin příští rok podle vlastního scénáře a ve vlastní režii donjuanovskou komedii, kde si zahraje po boku Scarlett Johanssonové.

Looper
USA 2012, 118 minut, titulky
Scénář a režie: Rian Johnson
Kamera: Steve Yedlin
Hudba: Nathan Johnson
Hrají: Joseph Gordon-Levitt (Joe z budoucnosti), Bruce Willis (zestárlý Joe), Emily Bluntová (Sara), Paul Dano (Seth), Noah Segan (Kid Blue), Piper Paraboová (Suzi)e, Jeff Daniels (Abe), Pierce Gagnon (Cid) Qing Xu (Joeova žena v budoucnosti), Tracie Thomsová (Beatrix), FRank Brennan (Seth z budoucnosti), Garret Dillahunt (Jesse)
Premiéra: 11. 10. 2012