 |
| Přírodní vědma Markétka pomáhá venkovským vidlákům |
 |
| Ludva a Anyna se mají rádi |
V Cestě do lesa je všechno jinak, vlastně naopak, jak naznačuje už název. Honza a Markétka se přestěhovali do (jiné a méně romantické) chalupy ve vesnici, byť to, že mají podivně vychovávané děti podivných jmen Anyna (Anna Linhartová) a Sayen, naznačuje silnou přítomnost ženské dominance. Markétka zvítězila nad Honzou i jakýmkoli zdravým rozumem, z léčitelství si udělala živnost a úspěšně prodává omamné houbičky a jiné látky - prý zvláště zdeprimovaným intelektuálům z města. Není divu, že venkovští sousedé se s touhle "náplavou" nesmířili a dokonce udají Markétku policii, takže skončí se svým léčitelstvím před soudem. To se však nakonec úspěšně vyřeší - stejně jako úplně všechno v tomhle bizarním filmu. Ten je totiž nakonec vrcholnou smiřovačkou neslučitelných protikladů: padoušský udavač-katolík nejenže není odhalen a potrestán (nebo neprozře), ale zůstává veselou a procítěnou součástí partičky, která na konci oslavuje smíření všech principů.
 |
| U pumpy je legrace. Nemysli na to, že v zimě zamrzne |
Jasně, že kácení stromů je zlé. Ale co když to provozuje sympatický mysliveček (sympatický Tomáš Vorel ml.)? Dospívající Anynka maso nejí, protože nechce, aby se zabíjela zvířátka - ale když se nedá nic dělat, tak se tedy nedá nic dělat. Svatba bude ale v lese a ne v kostele, protože to je hezčí. A tak dál. Je snadné napadnou Cestu do lesa jako film, ve kterém autor nechává postavy jednat naprosto svévolně a nelogicky ve vztahu k tomu, co si o sobě navzájem myslely a cítily v předcházejícím ději. Tomás Vorel je ovšem naprosto důsledný, a svůj film od takových banalit zcela oprostil. V jeho filmu hrají samí fajn kamarádi a někteří z nich jsou populárními celebritami - přece byste nechtěli, aby Bolek nebo Evička, neřkuli Jiří Schmitzer, hráli nějaké konfliktní postavy! (No, oni vlastně moc nehrají, protože v tomhle filmu zapomněli hrát i ti, kdo to třeba někdy uměli.)
 |
| Boj za práva stromů provozovaný malými rebely |
Potlačit v sobě realistu ovšem pro mne bylo docela těžké, protože jsem neunesla už samotnou silně nestandardní existenci Markétčiny dospívající dcery Anynky (Anna Linhartová z Nevinnosti, nešťastně stylizovaná režisérem do role hysterické lolitky). Ta ve škole už zase propadá, protože neuznává učebnice (jsou z papíru a to ničí les), ale to vůbec nevadí, protože se stejně osudově zamilovala do švarného myslivečka. Je divné, že veřejnoprávní televize, která je koproducentem snímku, akceptovala tuhle bujarou oslavu užívání (a prodeje) drog a nezletilého sexu. Pokud si i s tím přestanete lámat hlavu a uplatňovat trapnou a úzkoprsou "mužskou" logiku, nejspíš se docela pobavíte. Vždyť ten les je tak krásný, a kde šikovnému Vorlovi-kameramanovi nestačí jeho přirozený půvab, nasadí nějaký ten digitrik.
 |
| Řepka je hodná i zlá: dotace nedotace, někomu nesmrdí |
Cesta do lesa není tak strašná jako třeba Kamenný most, především proto, se se nebere tak pekelně vážně - respektive realizuje své zahořklé proklamace v podobném bizarně odhodlaném duchu jako ty lepší Vorlovy práce, které jsem se kvůli jejich umanutosti a humoru naučila respektovat (třeba Gympl). Tomáši Vorlovi nelze upřít, že je ve svém absurdním "smiřování protikladů" velmi důsledný, což Cestu do lesa nakonec nějakým zázrakem udrží pohromadě. V českém filmu nakonec převažují filmaři, kteří natáčejí navenek značně logické filmy, které jsou vlastně vnitřně naprosto nesmyslné a nemyslí si vůbec nic - takže jedna Cesta do lesa se tady docela dobře snese.
Cesta do lesa
ČR 2012, 110 minut
Režie a kamera: Tomáš Vorel
Scénář: Tomáš Vorel, Bára Schlesingerová
Hudba: Petr Piňos, Michal Vích
Hrají: Tomáš Vorel ml. (Ludva Papoš), Anna Linhartová (Anyna Maráková), Tomáš Hanák (Honza), Bára Schlesingerová (Markéta), Bolek Polívka (Ludva), Eva Holubová (Vlasta), Jiří Schmitzer (Josef Cvrk), Marie Štípková (Lída), Vojta Vovesný (Sayen), Radomil Uhlíř (kněz), Milan Šteindler, David Vávra, Tomáš Vorel
Premiéra: 4. 10. 2012
v tom textu je příliš mnoho ironie a gramatických chyb. nijak mě neobohatil, přestože bio-šarlatáno-filozofii tomáše orla nesdílím.
OdpovědětVymazatJohana: Ráda opravím všechny gramatické chyby, kterých jste si všimla. Na čistotu češtiny dbám. A nemyslím, že by text byl moc ironický - většina těch věcí ve filmu opravdu takhle je. :-)
OdpovědětVymazatU Vorla se tedy, paní kritičko, silně rozcházíme. Troufám si říct, že mám jeho tvorbu pečlivě nastudovanou, některé jeho filmy jsem viděl nespočetněkrát. A já jeho tvorbu dělím na tu před a po Kamenném mostu. Most, zdá se, málokdo přijal. Všichni čekali další vtipnou sondu ala Kouř a Pražská pětka. A on najednou Vorel depkařil. Přitom se mi zdá, že ten film perfektně vystihuje rozčarování tvůrců, kteří se těžko smiřovali s komerční realitou po roce 89. Ostatně Jakubiskův film Lepšie je byť zdravý a bohatý taky propadl a přitom je to geniální mišmaš začátku podnikání. Vorel byl v depresi a tak natočil depku, myslím, že je to dobrý film. Pak už si dlouho nic nenatočil a posléze prostě přijal pravidla komerční kinematografie. Gympl je jen prázdná slupka poskládaná z několika veselých historek ze střední, ale nelze v ní najít opravdu jedinou zajímavou myšlenku. Zatímco v Kamenném mostu je velmi dobře zachyceno to marné a těžké úsilí tvořícího člověka.
OdpovědětVymazatA jít na sequel Cesty z města, to už mi přijde úplně absurdní. No, i Vorel se musí nějak živit. A co přijde dál? No přece Vejška, to zas bude sled historek o chlastu, drogách a šukání. Škoda, že Vorel měl dřív na víc.
Já si myslím, že paní Alenka to napsala dobře. Mě se ten film líbil, až jsem byl překvapen. Samozřejmě že nejsou zcela běžné jevy jako ožralí myslivci střílející ve tmě, patnáctiletá nevěsta, šíření halucinogenních drog, všem viditelná slídící policejní kamera, atd., to by se ve skutečnosti děj vyvíjel úplně jinak. O to však vůbec nejde. Podle mého Vorel dozrál. Netlačí postavy do humoru za každou cenu, ani si zřejmě neláme hlavu zda to nevyzní jako kýč. On to kýč samozřejmě je, stejný kýč jsou však v reálném životě spory typu civilizace versus příroda, pohanství versus víra, muži versus ženy, tradice versus svoboda. Vorel tohle zaplaťpámbu neřeší. Pouze udělal film, kde se v překrásně nafilmovaném lese pohybují sice nereálné, ale vcelku sympatické postavičky podle pravidel, kterými se náš život odjakživa řídí.
OdpovědětVymazatDanny Greenwood