Znovu viděný: Jeremiah Johnson

Atrakce Pollackova "revizionistického
westernu": Robert Redford 

"Velikánem filmu" České televize pro tento týden je Sydney Pollack (1934-2008) - režisér, producent, ale také herec. Z jeho tvorby ČT naštěstí nepřipomíná notoricky známé Vzpomínky na Afriku (1986), za které Pollack dostal - z dnešního pohledu poněkud přemrštěně - hned dva Oscary současně - jako režisér a producent), ale dva jeho jiné snímky:  "revizionistický western" Jeremiah Johnson (1972) a thriller Tři dny Kondora (1975). Oba prošly celkem úspěšně zkouškou času i z toho důvodu, že spadají do období 60. a první poloviny 70. let, kdy Pollack zřejmě dost přemýšlel o zavedených hollywoodských žánrech a o tom, jak jim vdechnout novou dramatickou formu. (Na Japonskou mafii mám ovšem už jen matnou vzpomínku, takže se k ní raději nebudu vyjadřovat.) Ať šlo o původní látku nebo adaptaci, od svého filmového debutu  Na vlásku (1965) Pollack projevoval výjimečný cit pro filmový časoprostor: v Plavci (1968) se hrdina v podání Burta Lancastera chce proplavat bazény svých sousedů až ke své rodině, válečné drama Hájili jsme hrad (1969) líčí vztahy hrstky vojáků "zapomenutých" nadřízenými a izolovaných v titulním prostředí, hrdinové sociálního dramatu Koně se také střílejí (1969) se pokoušejí vyhrát taneční maraton v uzavřeném prostoru tanečního "ringu"...

Scenérie Skalistých hor tvoří atraktivní
kulisu hrdinova hledání

Do tohoto pomyslného prvního období Pollackovy tvorby logicky spadá i Jeremiah Johnson, jehož protagonista se stává dobrovolným vězněm své samoty uprostřed jednoho z nejdůvtipněji  a nejkrásněji prezentovaných přírodních panoramat v historii westernu: velkolepých Skalistých hor. Vyprávění, jemuž se daří v "nadměrných" exteriérech pracovat s agorafobickou náladou, se odehrává téměř výhradně pod širým nebem (pročež natáčení muselo pro štáb být peklem). Exteriéry jakoby si na tvůrcích vynutily realistickou stylizaci a lyrickou vážnost (ostatně hlavní představitel Robert Redford by patrně nedopustil, aby se v jeho milovaném Utahu natáčela nějaká taškařice). Film líčí příběh veterána mexicko-americké války, který si zvolí osamělý zálesácký život: ze zelenáče, který si ani pořádně neumí rozdělat oheň a první zimu ve volné přírodě málem zemře hlady, se vypracuje ve zkušeného trappera. O to, že se Jeremiah naučí, jak skolit jelena či vypořádat se s hladovým vlkem, jde ovšem samozřejmě až v druhé řadě: zásadní je spíš mlčenlivé, umanuté hledání vnitřního klidu mužem, který zřejmě prošel nespecifikovaným, leč bolestným válečným traumatem. To bylo jistě jasné divákům žijícím v realitě války ve Vietnamu, kteří jistě bouřlivě reagovali i na scénu, v níž je hrdina málem odvlečen do další války. Doboví diváci si tak v Pollackově filmu mohli "přečíst" i autorův silný odpor k establishmentu.

Jeremiahova adoptivní rodina:
Indiánka Labuť a kluk, kterému říká Caleb 

Jeremiahovo hledání harmonie a lidskosti vede přes sérii více či méně otřesných zkušeností, jež mají někdy i lehce humorný ráz (upomínající však jen vzdáleně na předchozí Pollackův westernový opus, komedii Lovci skalpů): Jeremiah se mění a učí prostřednictvím nejrůznějších setkání s dalšími osamělci obývajícími "neobyvatelnou" divočinu, jejíž realistickou nádheru působivě a ústrojně zprostředkoval kameraman Duke Callaghan. Nejvýznamnější je pro hrdinu letité sousedské soužití s kmenem Černonožců. Původně nevýbojný Jeremiah se s nimi původně pokoušel žít v míru. Poté, co Indiáni, které nechtěně vydráždil, však vyvraždili jeho adoptivní rodinu sestávající z traumatizovaného polosirotka a nechtěné indiánské manželky, což ho mění v pomstychtivou bestii. V této části vyprávění se film nejúžeji váže k postavě  legendárního Játrožrouta Johnsona, jehož osudy poskytly autorům filmu volnou inspiraci v podobě knižní předlohy Vardise Fishera. Protože ovšem jde vlastně o "hippie" antiwestern odsuzující celou dosavadní, xenofobní a násilnickou westernovou tradici, dostává hrdina nakonec pádnou lekci v mírumilovnosti od svého letitého indiánského souputníka, s nímž chce svést rozhodující souboj.

Gesto míru... 

Jeremiah Johnson je žánrově nejspíš psychologickým dramatem, které se obejde prakticky bez dialogů a značně výmluvně popisuje vnitřní stavy svého hrdiny prostřednictvím pouhé existence postavy v krajině - zapojil se ovšem do linie těch "revizionistických" westernů, které odmítaly pulírovat (zaniklé) žánrové stereotypy a líčit Indiány jako krvežíznivé a primitivní bestie (mj. Malý velký muž, Muž zvaný Kůň). I když někteří doboví recenzenti filmu vyčítali zdlouhavost i to, že ideje humanismu a svobody formuluje poněkud nezřetelně, diváky Jeremiah Johnson velmi oslovil. Podíl na komerčním úspěchu filmu měl jistě i tehdy šestatřicetiletý Robert Redford v titulní roli. Hvězda je sice permanentním středobodem nádherného "krajinného" obrazu, ale přesto ji Pollack ještě neexhibuje tak křiklavým způsobem, jako v jejich následujících společných filmech.

Redford se pro režiséra stal ideálním náhradníkem za jeho předchozí plavou hvězdu - Burta Lancastera (který mladého Pollacka kdysi přesvědčil, aby se věnoval režii, a objevil se v jeho filmech Plavec, Lovci skalpů a Hájili jsme hrad). Pollack si Redforda vyzkoušel už v roce 1966 v romanci Zakázaný majetek - společně pak po Jeremiahovi natočili ještě filmy Takoví jsme byli, Tři dny Kondora, Elektrický jezdec, Vzpomínky na Afriku a Havana). Tandem stmelený i společnými. levicově zacílenými politickými názory Redford definitivně rozbil až v 90. letech, kdy se začal soustavně věnovat prezentaci svých myšlenek ve vlastních režisérských opusech.    

Barbar Jeremiah 

Zajímavé je možná i dobové profesionální prostředí: Pollack se dostal k celovečerní režii po delší televizní zkušenosti jako jednatřicetiletý. To bylo na tehdejší studiové poměry velmi brzo, protože Hollywoodu vládl střední a starší věk. Právě tuto situaci se ovšem rozhodla změnit generace Nového Hollywoodu. Do party kolem Francise Forda Coppoly, Martina Scorseseho atd. ovšem Pollack nikdy nezapadl ani věkem, ani filmařskou náturou - v první polovině 70. let, která se z pohledu této generace nesla v duchu nadějí a smělých výbojů, ovšem i on ke své filmografii přidal velmi zajímavé tituly - takže můžeme připustit, že okolní živé filmové prostředí ho mohlo inspirovat a ovlivňovat. Zjevnou spojnicí mezi Pollackem a  "filmovými spratky" je každopádně i spoluscenárista Jeremiaha John Milius - mj. původní spoluautor scénáře k Coppolově Apokalypse, který má menší podíl třeba i na Spielbergových Čelistech. Podobnou epizodickou strukturu, jakou využil v Pollackově filmu, si Milius o deset let později znovu vyzkoušel v Barbaru Conanovi, kterého rovněž režíroval. Podíl na tom, že si Pollack mohl dovolit velmi neobvyklého Jeremiaha svobodně realizovat, má nejspíš i producent Joe Wizan, který v roce 1972 poskytl zajímavou "antiwesternovou" příležitost i Samu Peckinpahovi a jeho Junioru Bonnerovi.

Jeremiah Johnson je tak velmi jednoduše působícím filmem, který je v rámci hollywoodské historie bezpečně zavěšen  na řadě logických a těsně provázaných kontextů - na rozdíl od Costnerova Tance s vlky, který se jím sice okázale inspiroval, v roce 1990 oslnivě zazářil... a s uplývajícím časem působí stále zastaraleji.

P.S.: Pokud jde o spolupráci Redforda a Polacka, psala jsem onehdy retro-recenzi na jejich společný opus Takoví jsme byli (na Alenčině blogu tady).

Jeremiah Johnson
USA 1972, 108 minut
Scénář: John Milius, Edward Anhalt (podle románu Vardise Fishera MOuntain Man a povídky Raymonda W. Thorpa a Roberta Bunkera Crow Killer)
Kamera: Duke Callaghan
Hudba: Tim McIntire, John Rubinstein
Hrají: Robert Redford (Jeremiah), Will Geer (Lapp), Delle Boltonová (Labuť), Josh Albee (Caleb), Joaquín Martínez (Barví si Košili Načerveno), Allyn Ann McLerieová (bláznivá žena), Stefan Gierasch (Del Gue)