Neznámný Hitchcock: Pod obratníkem Kozoroha

Pod obratníkem Kozoroha:
hra provinile vyhýbavých pohledů aneb
kostýmní melodrama a na Hitch

Vím, že film Pod obratníkem Kozoroha (1949) není "neznámým Hitchcockem", ale spíš režisérovým v Čechách velmi málo známým dílem. Na DVD u nás nikdy nevyšlo a nepamatuji si ani, že by ho někdy vysílala česká televize (ale v tom se mohu mýlit). Já jsem tenhle film každopádně nikdy dřív neviděla - protože však právě procházím intenzivním hitchockovským obdobím (je to jakýsi druh remarriage story), začala jsem se po něm pídit tím nejzákladnějším způsobem. A zjistila, že Pod obratníkem Kozoroha se se dá - celý a úplně normálně - vidět na youtube (mimochodem podobně jako řada jiných Hitchockových filmů a klasických starších titulů obecně). Pokud vládnete angličtinou, můžete se na něj podívat tady - mimochodem je to patrně vůbec neupovídanější režisérovo dílo, takže se vám znalost jazyka bude určitě hodit. Důvody, proč je dnes film Pod obratníkem Kozoroha (nejen u nás) přehlížený, jsou zřejmé: v tomto případě selhává zařazení Alfreda Hitchocka jako autora příběhů, pracujících s napětím "vnějším", thrillerovým způsobem. Film je realizovaný v žánru kostýmního melodramatu a je - navzdory přítomnosti režisérových oblíbených prvků, o kterých bude řeč dále - vnímán jako jakýsi "špatný Hitchcock". (Nevím, jak - a pokud vůbec - se k otázce vlivu diváckých očekávání na režisérovu tvorbu postaví biografický snímek Hitchcock, věnovaný natáčení Psycha a očekávaný v českých kinech v únoru: nemám však v tomto směru valné naděje.)

Jediný "thrillerový" okamžik filmu:
objevení hrůzné hlavy 

Film je adaptací románu australské autorky Helen de Guerry Simpsonové (která inspirovala i Hitchockův film Proces Mary Baringové / 1930 a podílela se na dialozích jeho Sabotáže, 1936),  odehrává se v Sydney v roce 1831 a jeho podstatu tvoří manželský trojúhelník 1/. Odhalení vraždy z minulosti, spojené s "terapeutickým" odhalením, motiv postupného, nenápadného podávání jedu a postava zlé hospodyně pak spojují Pod obratníkem Kozoroha s některými režisérovými předchozími filmy (především Mrtvá a živá a Pověstný muž, ale i Rozdvojená duše). Příběh (manželské) lásky s překážkami působí v historických kulisách velmi romanticky, ale současně ho zatěžkává jakási chorobná melancholie, zabraňující nám radovat se z dalšího Hitchockova velmi oblíbeného příběhu o "sociálně nesprávné" vášni: verzi "dáma a šupák" (později zvláště Okno do dvora, Chyťte zloděje, první polovina Vertiga) prohlubuje temné konstatování, že na milostný cit je už "příliš pozdě" mezi partnery, které společné poznání minulosti příliš zatěžkalo - konstatování, kterému se pokoušejí ve verzi "gentleman a cuchta" celkem úspěšně vzdorovat hrdinové Mrtvé a živé, Pověstného muže či Marnie. (V tomto směru bývá Hitchock starosvětský: gentleman může povznést "padlou" hrdinku, zatímco na dámě vztah s "šupákem" nějak ulpí).

Na plese Henrietta na chvíli zazáří jako znovuzrozená Popelka 

Středobodem mainstreamu stravujících a nerealizovatelných citů, strhujícím všechny protagonisty do přízračné temnoty, odkud navzdory není vykoupení, je postava Henrietty: Ingrid Bergmanová byla bohužel až příliš dobrou (myšleno realistickou) herečkou pro příběh Pod obratníkem Kozoroha. Ten nemůže mít  ten  hravý žánrový charakter, který divákům zmíněných filmům dovoloval nakonec cítit spravedlivé uspokojení z uspokojivého a správného finále. 

Pod obratníkem Kozoroha je možná jediný Hitchockův film, který má "konec, který lhal".

"Špatný Hitchock"

Joseph Cotten: manžel, který si teprve
musí najít cestu ke své ženě

V odsudku Pod obratníkem Kozoroha se dnešní většinoví diváci (kteří navíc žánru kostýmního melodramatu naprosto odvykli) patrně shodnou  s dobovým většinovým publikem, u kterého snímek propadl 2/.Už na sklonku 50. let byl totiž Hitchcock zařazený do škatulky autora  psychologických krimithrillerů jistého typu: po úspěchu adaptace románu Daphne du Maurierové Hospoda Jamajka (1939) úspěšný britský režisér přijal pozvání do Hollywoodu, kde se prosadil právě filmy tohoto typu 3/. S tímto obrazem Hitchcock právě ve 40. letech ještě trochu experimentoval: zatímco ovšem komedie Pan Smith s manželkou (1941) byla hitem, špatné ohlasy na film Pod obratníkem Kozoroha ho přesvědčily (jako tvůrce, který názory publika vždy respektoval), že v případě tohoto filmu se skoro ve všem mýlil - neměl vůbec točit kostýmní melodrama, ve filmu chyběl humor, špatný byl výběr spoluscenáristů  i obsazení Josepha Cottena atd. Je ovšem pozoruhodné, že mladí filmoví kritici z časopisu Cahiers du Cinéma, ze kterých se později stali tvůrci francouzské nové vlny, film  Pod obratníkem Kozoroha velmi uctívali - alespoň  režisérův obdivovatel Francois Truffaut tvrdil, že mnoho jeho kolegů ho v době premiéry považovalo za Hitchockův vůbec nejlepší film! 4/.

Ingrid Bergmanová jako Hattie - po hrdince
 Pověstného muže další
alkoholická kreace 

Divácké očekávání (představující komerční tlak) Hitchcocka samozřejmě svazovalo, jakmile se pokusil o jiný žánr, respektive jen o přeskupení důrazů v rámci žánru psychologického thrilleru s prvky zločinu: svůj zájem o psychologii a vztahy postav s přesahem do oblasti společenského dramatu (či komedie) se tak naučil velmi starostlivě vyvažovat zobrazením "vnější" akce. Obojí ho zajímalo a obojí se naučil jedinečným způsobem propojovat: právě z neustálé tenze mezi tímto dvojím směřováním (které by u horšího režiséra působilo kontraproduktivně, proti sobě) se zrodily nejrafinovanější a nejkrásnější momenty Hitchcockova díla. Pod obratníkem Kozoroha je ovšem film, ve kterém se zralý, úspěšný padesátiletý režisér rozhodl naplnit si sen a podniknout úkrok stranou: realizoval ho v rodné Británii a jako svůj samostatný  projekt pod hlavičkou své vlastní produkční společnosti Transatlantic Pictures. Ta neměla dlouhého trvání, jak se dočtete tady na Wikipedii - pod jejími křídly ovšem vznikly i dva Hitchcockovy největší technické experimenty, Provaz (1948) a právě Pod obratníkem Kozoroha

Oba filmy spojuje využití až divadelně komorní scény ve spojitosti s dlouhými, mnohaminutovými záběry, nepřerušovanými žádným (či pouze skrytým) střihem a rozhýbanými jen uvnitř - prostřednictvím velmi rafinovaných jízd kamery. V Provazu byla tato technika používána důsledně, což z něj činí svého druhu artistní kousek - i ve filmu Pod obratníkem Kozoroha však najdete několik krásných ukázek toho postupu (na které prý kameraman Jack Cardiff vzpomínal jako na nejobtížnější úkol své profesionální kariéry a Ingrid Bergmanová s hrůzou) 5/. Zájem o vyprávění koncentrované do jednoho prostředí předznamenává Záchranný člun (1944) a vše samozřejmě vrcholí mistrovským Oknem do dvora (1954). 6/

Příznačný pro Hitchcockem vnitřně rozpohybované (a technikou záměrně omezené) "niterné" scény je třeba ten okamžik, v níž příští protagonista milostného trojúhelníku, Charles, přichází k sídlu Samsona Fluskyho - jednoho z Hitchcockových typických hororových domů, jenž s tím, co za skryté frustrace skrývá, není o nic hrůznější než "gotický" dům nad Batesovým motelem v Psychu. Přistupuje k němu jako ryzí voyeur ... a vchází dovnitř, aby se temnotou nechal pohltit.

  

Poznámky:

Geioges de La Tour:
Maří Madgalena 

1/ (pozor, spoilery) Charles Adare (Michael Wilding) přijíždí v roce 1831 do australského Sydney se svým strýcem, novým guvernérem (Cecil Parker). Hodlá se tu věnovat podnikání, protože v rodném Irsku neuspěl. Sblíží se s bohatým podnikatelem, bývalým trestancem  Samsonem Fluskym (Joseph Cotten - (Joseph Cotten - zlý strýček z Ani stín podezření), jehož odcizená manželka, lady Henrietta (Ingrid Bergmanová - ryzí hitchcockovská hvězda ve filmech Rozdvojená duše/1945, a Pověstný muž/1946).), je jeho příbuznou a zná ji z Irska. Henrietta je těžká alkoholička a Charles se - úspěšně - pokusí Henriettu zhoubného návyku zbavit, ale zamiluje se do ní. To v Samovi probudí žárlivost a nakonec dá manžele dohromady, nejprve je však třeba vypořádat s hospodyní Milly  (Margaret Leightonová), která - jak se ukázalo - Sama miluje a svou paní se pokouší zničit a otrávit (doslova). Henrietta bratranci odhalí, že vraždu, za kterou byl Sam kdysi odsouzen, spáchala ona. Charles se vzdává své lásky a vrací se zpět do Irska.

2/ Na tom, že doboví diváci film nepřijali, měl podíl i "skandální" vztah (a těhotenství) Ingrid Bergmanové s (ženatým) italským režisérem Robertem Rosellinim. Hereččin odchod do Itálie podle všeho přerval Hitchcockovu spolupráci s jednou z jeho "ideálních" hereček: tou další byly samozřejmě i Grace Kellyová a její velmi zajímavá "náhradnice" Tippi Hedrenová.

3/ Ráznější dělení na režisérovu "britskou" a "americkou tvorbu je přitom značně ošidné: Hitchock už od počátku 40. let realizoval filmy střídavě v USA a v rodné Británii, a i poté, co se s rodinou přesunul do USA, se do Británie jako filmař několikrát vrátil. Pokud jde o charakter jeho snímků, přechodovým obdobím jsou celá 40. léta: třeba už thriller Ani stín podezření z roku 1943 je velmi "americkým filmem" (díky scenáristickému podílu spisovatele Thorntona Wildera), zatímco Mrtvá a živá (1940) byla sice realizovaná v americké produkci, ale s britskými herci a podle anglické předlohy, transponované ovšem do USA - a má velmi anglický ráz. Pod obratníkem Kozoroha je filmem natočeným v ryzí britské žánrové tradici. Ještě ve filmech Vražda na objednávku (1954) či Muž, který věděl příliš mnoho (1956) se podstatná část (v prvním případě) či celý děj (v druhém) odehrává v Londýně. Návratem pod křídla britské produkce byl ovšem až Hitchockův předposlední film - Zběsilost (1972).

4/ Viz neocenitelné Rozhovory Hitchocck- Truffaut, ČSFÚ 1986, str. 104-107. Nebo totéž v této pasáži zvukového záznamu těchto rozhovorů (kde uslyšíte vedle Hitchocka i Truffauta a jeho skvělou překladatelku Helen Scottovou).    

5/ Inspirací pro Pod obratníkem Kozoroha byly i obrazy francouzského malíře 17. století, Georgese de La Tour, věnované Maří Magdaleně.

6/ Do tohoto experimentálního období patří samozřejmě i velmi komorní Vražda na objednávku (1954), realizovaná ve formátu 3D.

Under Capricorn
VB 1948, 117 minut
Režie: Alfred Hitchcock
Scénář: James Bridie, Hume Cronyn (podle románu Helen de Guerry Simpsonové a divadelní hry Johna Coltona a Margaret Lindenové)
Kamera: Jack Cardiff
Hudba: Richard Addinsell
Hrají: Ingrid Bergmanová (Henrietta), Joseph Cotten (Sam Flusky), Michael Wilding (Charles Adare), Margaret Leightonová (Milly), Cecil Parker (guvernér), Alfred Hitchcock (muž asistující při guvernérově přivítání)