 |
Před dvěma lety Evě Zaoralové udělil prezident
republiky Státní vyznamenání
za zásluhy o stát v oblasti kultury |
Ve Varech se letos objeví hned dvě velké dámy stříbrného plátna - Helen Mirrenová a Susan Sarandonová - ve hře však bude i dáma třetí, umělecká poradkyně festivalu Eva Zaoralová. Nestorka (pokud to slovo existuje) české filmové kritiky je bílou královno festivalu už od roku 1994, kdy nastoupila do jeho vedení jako umělecká ředitelka. Na to nic nemění ani skutečnost, že před dvěma lety předala funkci Karlu Ochovi - Evinu tvář zná (aspoň doufám) každý návštěvník festivalu. A její neomylný vkus pomáhal a stále ještě pomáhá dělat z Varů to, čím jsou - totiž oslavu zajímavých filmů, o kterých dá mluvit ve slušné společnosti.
 |
"RWE obálka" Eviných
pamětí |
Letos se ale ve filmových láznící bude oslavovat i samotná Eva Zaoralová. Relativní neviditelnosti "pořadatelky" (která letos připravila třeba
unikátní retrospektivu dokumentů Michelangela Antonioniho) totiž bude muset vyměnit za pozici celebrity. Festival jí daruje k blížícím se (neuvěřitelným) osmdesátinám projekci jejího oblíbeného filmu - Felliniho
Silnice (5. 7. ve 14.00 ji osobně uvede ve 14.00 ve Velkém sále). Pokud všechno půjde tak, jak je naplánováno, v pondělí 2. července by navíc měla slavnostně pokřtít knížku svých pamětí Život s filmem. Asi bych měla vysvětlit, proč jsem na obálce té knihy (malým písmem, ale přece) podepsaná i já: Eva sice vyniká skvělou pamětí a velezajímavým životem, ale myšlenku na sepsání své autobiografie odvrhovala, protože usoudila, že by taková kniha určitě nikoho nezajímala. Zatímco usilovně pracovala na překladu
biografie Fellini, život a filmy, kterou napsal italský publicista Tullio Kezich, polevila v ostražitosti, takže jsem ji navrtala do "autobiografického" knižního rozhovoru. Když tu možnost připustila, sehnala jsem na knihu nakladatele - což kupodivu nebylo úplně snadné: když listujete knížkou Život s filmem, kterou vydalo malé, ale šikovné nakladatelství Novela bohemica, jen stěží uvěříte tomu, že se jí zcela odmítli zabývat nakladatelští giganti Lidové noviny, Mladá fronta či Albatros.
 |
Tahle fotka mne kdysi přivedla
na myšlenku donutit Evu,
aby začala vzpomínat |
Možná je odrazovalo moje jméno - což byla ovšem zbytečná obava, protože ve chvíli, kdy se mi povedlo hlavní aktérku přesvědčit, že je čas začít, a vyškemrala první odpovědi, jsem se proměnila v pouhou čtenářku. Nápad postupovat chronologicky se sám nabízel, stejně jaké jednotlivé "tematické" části. Knížka tak začíná rodinnou anamnézou (která mne bavila o to víc, že moje skvělá tchyně stejného věku má podobnou). A logicky končí oddílem karlovarským. Mezi tím najdete plno pozoruhodných informací, souvislostí i historek... a žádní drby, samozřejmě. Nakladatel Zdenko Pavelka nám nabídl možnost vést rozhovor mailem, což pro mne znamenalo, že jsem se několik měsíců velmi dobře bavila Evinými perfektně stylizovanými texty, jejichž pravidelný tok nevyžadoval prakticky žádnou korekci.
Snažila jsem se nakonec jen o to, aby moje (místy záměrně) naivní otázky příliš nerušily - nenávidím ty rozhovory, kde se tázající nějak pokouší dotazovanému vyrovnat a vypadat taky chytře, a zakládá si v odpovědích na formulaci "To je skvělá otázka, teď jste trefil hřebíček na hlavičku" a podobně. Paradoxně je to tedy první z knížek, pod kterými jsem podepsaná, za kterou si stoprocentně stojím - protože jsem ji nepsala. :-) Výsledkem je myslím moc pěkné počtení, které doplňují i některé neuvěřitelné fotky a velmi podrobná bibliografie (za obojí je třeba poděkovat Miloši Fikejzovi). Kniha bude na festivalu ke koupi - a myslím, že ji budeme někde někdy i podepisovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat