Prometheus a divácká očekávání

David 8 (Michael Fassbender) - prezentace

Když se dívám, kolik jsem toho napsala o předchozím filmu (nebo spíš filmech) Ridleyho Scotta, říkala jsem si, že teď mohu klidně začít polehoučku. V Prometheovi je plno inspirace a mrzelo by mne odbýt ho jen jednou recenzí, napsanou navíc spěšně. 1/ Protože premiéra filmu je až 7. června a současně se po páteční novinářské projekci Promethea web zahemžil prvními diváckými impresemi, nastává příležitost k drobnému komentáři celé situace. Většina čtenářů tohoto blogu myslím ještě film neviděla a nachází se tedy ve stavu vyčkávání a těšení - a současně se většina recenzí shoduje v tom, že nový Scottův film doplácí právě na nadměrná divácká očekávání.

Ridley Scott a jeho hvězda
Noomi Rapaceová 

Ta vzbuzuje masivní reklamní kampaň opřená (tradičně) o lákavé trailery a (neobvykle) o dva krátké filmečky na internetu (o kterých jsem psala tady). Prometheus je prezentovaný jako dílo režisérské hvězdy, vázané na její dva předchozí nesporné úspěchy v žánru sci-fi: Vetřelec (1979) a Blade Runner (1982) mají nesporně lákavou příchuť žánrové klasiky. Prometheus je tak pojatý jako prequel akčního hororu o "krásce a zvířeti", ve kterém zazářila Sigourney Weaverová, a variace futuristického noirového dobrodružství, filozofujícího o "velkých" otázkách ohledně hodnoty lidství. Přestože režisér je tentýž a nasbíral v uplynulých letech obrovské zkušenosti v otázkách kompromisů v žánrovém filmu, hlavní problém je zjevně v tom, že "model Vetřelec" byl od roku 1979 nesčetněkrát mainstreamově variován, zatímco "model Blade Runner" se ukázal jako příliš divácky náročný a jen zřídkakdy se dočká důstojné autorské pozornosti.

Akční sci-fi ve stylu Vetřelce 

"Bladerunnerovská" linie tak může navazovat na nadčasovou tradici meditativní sci-fi ve stylu 2001: Vesmírná odysea (obrazový citát z Kubrickova filmu ostatně Promethea uvádí), ta "vetřelcovská" však musí reflektovat současný stav žánru (už proto jde o 3D, mimochodem srovnatelné co do bohatosti a kvality se Spielbergovým Tintinem a Scorseseho Hugem, takže vám stojí na to zajít si na Scottův film do kina). S tím, kam dospěla vetřelcovská série a soudobá sci-fi obecně, ovšem pracuje víc nevyvážený scénář než samotný Scott, jehož inscenace je nadstandardně zajímavá a originální. Vybalancovat oba zdroje v jednom novém projektu se od pohledu jeví jako téměř nemožné, takže vybuzená divácká očekávání milovníků Blade Runnera a Kubricka musejí být nutně zklamána.

Lidé si přicházejí k bohům pro odpověď... 

Prometheus je tak - ať už zcela vědomě, shodou vynucených okolností nebo kombinací obojího - rozlomený na dvě pomyslné, odlišné části. První pracuje s tou zajímavější, "filozofickou" žánrovou linií, zatímco ta druhá ji překlápí v "pouhý" akční horor pracující s prvky "béčkových" sci-fi 50. let, kde mají mimozemští agresoři krvežíznivé úmysly a dlouhá chapadla. Posádka Promethea přichází na vzdálenou planetu jako do vysněného ráje, aby u zjevně technicky nadřazené mimozemské civilizace hledala otázky týkající se toho, jak a proč ovlivnila existenci lidstva. Kde je ovšem psáno, že vysnění a obdivovaní Tvůrci budou na výši i morálně - respektive že je v jejich díle vedlo něco jiného než zvědavost doktora Frankensteina? "Filozofické" otázky utonou v krvi, nad ušlechtilou nadstavbou "kdo jsme, odkud kráčíme..." převládne pragmatismus boje o přežití - a ke slovu se dostává na té nejprimitivnější bázi i "válka pohlaví" omezená na bizarní znásilňování a plození napříč všemožnými kosmickými rasami a pohlavími. Prometheus nadměrná divácká očekávání tematizuje a nastražil na ně pěkně cynický koncept. A je vlastně ve výsledku jedno, jestli tenhle koncept náhodou nevznikl jen jako výsledek nemožnosti zkřížit dvě nespojitelné žánrové linie...

Navíc je zřejmé, že u Promethea, stejně jako ve Scottových několika předchozích projektech, platí, že kinoverze je jen předskokanem režisérského sestřihu, který uvidíme na DVD - a Království nebeské i Robin Hood (o Blade Runnerovi nemluvě), jsou mnohem lepšími díly v režisérské verzi. Pokud tedy jde o divácká očekávání, prodlužte je do listopadu...  

/pokračování příště/

1/ Mám totiž v těchto dnech hodně placené práce, což - jak pravidelní čtenáři blogu vědí - mne vždycky donutí rezignovat na aktuální psaní a zaměstnat je dlouhými články překlopenými z ForMena, a podobně. Jiná situace by samozřejmě nastala, kdyby mi čtenáři víc finančně přispívali na provoz blogu: pak by se blogování mohlo stát mou hlavní pracovní náplní a nemusela bych je různě šidit.