 |
| Harvey Keitel jako Charlie |
V cyklu České televize je velikánem filmu tohoto týdne můj oblíbený režisér Martin Scorsese: pondělní večer patřil jeho třetímu a už plně autorskému filmu
Špinavé ulice (1973), pátek bude zasvěcen
Poslednímu pokušení Krista (1988). V rámci tohoto cyklu působí vybrané dva filmy někdy dost nekompatibilně, u Scorseseho, jehož filmografie je vnitřně i stylově hodně celistvá, ovšem tohle nehrozí. Soudobé drama z režisérovy rodné newyorské čtvrti Little Italy a adaptace románu Nikose Kazantzakise se k sobě až překvapivě dobře hodí - a není to jen hereckou účastí Harveyho Keitela, který v příběhu s autobiografickými rysy ztělesnil hlavního hrdinu - mladíka Charlieho -, a v
Posledním pokušení Krista ztvárnil klíčovou roli Jidáše.
 |
| Robert de Niro jako Johnny |
Pro pomyslnou první kapitolu Scorseseho filmografie má Keitel stejnou důležitost, jako Robert De Niro pro tu další (a Leonardo DiCaprio pro tu pozdní - současnou). Z těch tří si však pouze Keitel může dělat nároky na nějakou "autobiografickou" roli ve Scorseseho tvorbě.
Špinavé ulice vyprávějí o partu kamarádů - "darmošlapů", kteří hledají smysl života ve vazbě na místní mafii. De Niro oslňuje jako divoký, neurotický Johnny, a předznamenává paranoidního Travise Bicklea z
Taxikáře (1976). Charlie se svou minulostí strávenou v semináři a permanentním dialogem s unikajícím bohem spíš připomíná Scorseseho-režiséra. Ten se k náboženskému tématu vyjádřil svým
Kristem, který může odejít na kříž jen poté, co připustil variantu normálního, hříšného života, ale i dramatem
Počítání mrtvých a životopisným
Kundunem - životem dalajlámy.
Motiv Krista a víry v něj prostupuje i
Špinavé ulice, které se opírají o hutnou a temnou atmosféru "odpoutaného machismu": hrdinové či postavy kolem nich společně žijí na ulicích, ale hlavně v barech a restauracích, kde čas od času oni sami či někdo v jejich okolí propadne zuřivému, vražednému amoku, a někoho napadne, případně zabije. Kontrast k tomuto nekontrolovanému, dishrmonickému výhřezu mužské animality tvoří pravidelně harmonická hudební kulisa (Scorseseho specialita, zde ještě nadužívaná). Této demonstraci samčího chování odpovídá dětinská nezodpovědnost, s jakou Charlie vnímá vztah se svou láskou Teresou.
Sám Scorsese si ve filmu vyhradil drobnou roli zabijáka, který promění finále v krvavou, symbolickou autonehodu, jež zasáhne různým způsobem všechny hlavní postavy, jež se dosud jen bez přemýšlení "vezly" životem. "Zabiják na zadním sedadle" připomíná roli, kterou si režisér vyhradil v
Taxikáři. (O té jsem obšírněji psala
tady, v textu o znovu viděném
Taxikáři.)
Žádné komentáře:
Okomentovat