Projekt 100 2013

Sunset Blvd. Billyho Wildera  

Filmová distribuce prochází radikální proměnou v souvislosti s digitalizací kin. Přestože jejich návštěvnost stále průběžně klesá, levnější způsob promítání dovoluje rozšířit programovou nabídku. I když zůstává otázkou, jak se bude situace v budoucnosti vyvíjet, v současnosti se otevírá zajímavý prostor i pro menšinové publikum – právě takové, které oslovuje přehlídka Projekt 100, jež právě vstupuje do svého devatenáctého ročníku. Organizátoři Projektu 100, Asociaci českých filmových klubů, navazují na novou koncepci, kterou představili loni. Ta je spojena především s osobností nové programové ředitelky Ivy Hejlíčkové a hlavního dramaturga Jana Jílka. Nejviditelnějším výstupem činnosti Asociace pro veřejnost zůstává Letní filmová škola, která každoročně v červenci láká do Uherského Hradiště tisíce filmových fanoušků. Projekt 100 ovšem přichází za diváky v průběhu celého roku prostřednictvím těch kin, které ve svém programu počítají vedle standardních distribučních kousků i s „jinými“ diváckými zážitky. V Praze jde o kina spojená s aktivitami „artové“ společnosti Aerofilms (Světozor, Aero a Oko), přehlídka však rezonuje i na takových odlehlých místech, jako je moravskoslezský Krnov (který je ovšem agilním pořadatelem pravidelného, unikátního minifestivalu 70mm filmů). 

Distribuce filmových klenotů, vybíraných každoročně do Projektu 100, je tak i výrazem sounáležitosti nejrůznějších majitelů kin, ochotných reflektovat aktuální potřeby menšinové, „nekomerční“ distribuce. Kin, které projekt podporovaly, bylo loni po celé republice víc než sto. 

Vánoce čtyřikrát do roka 

West Side Story 

Podstatu zásadní proměny, kterou v uplynulém roce Projekt 100 prošel, tvoří přetavení nesourodé změti nových i klasických titulů do dramaturgicky zcela zřetelné koncepce. Ta je v českém kontextu zcela ojedinělá: byla založena na programových blocích, mapujících čtyři klíčové oblasti distribuce klasických filmů. Každý z filmů má premiéru v jednom konkrétním měsíci a je divákům nabízený jako filmová událost: v lednu se přihlásí ke slovu americká a v březnu evropská klasika a květen je zasvěcený kultovnímu filmu 90. let. V srpnu Projekt 100 nabízí český film, respektive restaurovanou a digitalizovanou kopii klasického díla domácí kinematografie. V loňském roce tak projekt 100 postupně uvedl desetioscarový hollywoodský muzikál West Side Story, melancholické melodrama finského režiséra Akiho Kaurismäkiho Bohémský život, britský drogový trip Dannyho Boylea Trainspotting a Sedmikrásky režiséry Věry Chytilové. 

Gloria Swansonová (Norma
Desmondová) v Sunset Blvd. 

O tom, že vybrané snímky nemají kromě kvality žádného společného jmenovatele a netvoří sourodou kolekci, svědčí i program letošního ročníku: ten představuje čtveřici mimořádných a mezinárodně ceněných snímků, které prošly restaurátorským procesem a budou představeny v digitální podobě. Od 24. ledna nabízí Projekt 100 klasické hollywoodské drama Sunset Blvd., které v roce 1950 natočil Billy Wilder. Dílo proslulého amerického tvůrce je srdeční záležitostí Ivy Hejlíčkové, která v roce 2011 připravila pro Letní filmovou školu divácky mimořádně atraktivní přehlídku režisérových děl. Tříoscarový snímek nabízí uštěpačnou, hořkou a vypravěčsky oslnivou kritikou hollywoodské továrny na sny. 

Big Lebowski bratrů Coenových 

Dvacátého prvního března se vrátí na velké plátno jiný divácky podmanivý snímek - spaghetti-western Tenkrát na Západě režiséra Sergia Leoneho z roku 1968. V květnu oslaví návrat na česká plátna kin kultovní tragikomedie Joela a Ethana Coenových Big Lebowski (1998). Srpen nabídne v rámci Letní filmové školy Uherské Hradiště legendární drama Všichni dobří rodáci režiséra Vojtěcha Jasného, natočené v roce 1968. Snímek, který byl na řadu let zakázán a k divákům se znovu dostal až po roce 1989, se po historickém dramatu Marketa Lazarová a tragikomedii Hoří, má panenko stal třetím titulem, jehož novou, restaurovanou podobu garantuje Národní filmový archiv. Slogan, který letošní Projekt 100 provází - „Velké filmy na velkém plátně“ – tak není klamavou reklamou, ale prostým konstatováním skutečnosti.

(Tento text jsem napsala pro Lidové noviny, kde také vyšel. Za možnost uveřejnit ho i zde na blogu redakci děkuji.)