Milí čtenáři tohoto blogu, zatímco píšu do Lidových novin text o novém filmu Tima Burtona
Frankenweenie, který si budete moct užít v českých kinech už od zítřka, a připravuji pro vás recenzi
Bídníků (o jejichž distribuci platí totéž), můžete se krátce pokochat fotkou z mého letošního Silvestra. Na co tak zaujatě hledí do mého multimediálního 3D modulu filmový publicista Miloš Fikejz, filmový kritik Tomáš Seidl, držitel Ceny Knižního klubu Václav Holanec a všestranně neocenitelná Petra Lazarová? (Zbytek společnosti, která neměla to štěstí dostat se k této multumediální události dost blízko, na fotografii zachycen není.)
Ano - jde o dvouapůlkilový kus libového vepřového, zalévaný při pečení tukem z vlastní nelibové, škvařící se, elegantně naříznuté kůžičky (v chuti masa posléze vynikl balzamikový ocet a sicilský fenykl). Nyní už o této silvestrovské lahůdce, jejímž téměř výlučným autorem je Tomáš Seidl (Film a doba, Hospodářské noviny), nelze nostalgicky říct nic jiného, než co se ucedí v internetové komunitě v okamžiku nejhlubší ztráty o čerstvě zemřelých celebritách - tedy R.I.P.*/ Stejný osud potkal bleskově a nenávratně i brambory s rozmarýnem, na něž v jistých chvílích zmíněný tuk kanul rovněž.
*/ Ač latina nyní přestala patřit mezi jazyky, o které bych se chtěla zajímat, znamená to v případě
těchto možností tu první.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat