Pí a jeho život: banány neplavou (recenze se spoilery)

Chlapec Pí s tygr Richard Parker: 227 dní v záchranném člunu

Ang Lee netočí filmy jako na běžícím pásu a všechny tituly v jeho filmografii jsou zajímavé (i když na ně panují různé názory): navzdory tématické, žánrové i geografické odlišnosti je spojuje jakýsi neviditelný, spodní proud, který se dá dobře pojmenovat. prostřednictvím režisérova nového filmu. U snímku Pí a jeho život totiž zřejmě platí, že Lee - jako  řada jiných významných režisérů - svůj první 3D projekt vnímá jako příležitost, jak shrnout  některé své postoje a tvůrčí postupy.

Oceán vtahuje trosečníky
do magických situací

Pí a jeho život je filmem o vyprávění příběhů - a všechny filmy Anga Leeho spojuje právě radost z vyprávění, podpořená názorem na svět v kvalitě až jakéhosi náboženského postoje, který ovšem diváka nesvazuje a nijak nemanipuluje. Nevím, nakolik Lee vyjadřuje svými díly nějakou svou osobní víru - hrdina jeho nového filmu se ovšem každopádně jako dospívající kluk v rodném indickém Pudučeri pokouší s umanutou zvídavostí  vstřebat křesťanský, buddhistický, muslimský a hinduistický náboženský vliv. To pohněvá Píova otce, který je racionalista a ateista, potěší to však jeho věřící matku - hinduistku. Na to, aby se dopracoval ke své vlastní víře, je ovšem hrdina nakonec úplně sám - poté, co ztroskotala loď, na které s rodiči, bratrem a rodinnou zoologickou zahradou cestoval do Kanady, se totiž ocitne v záchranné člunu uprostřed oceánu, bez rodiny, společnosti i půdy pod nohama. Pí ve člunu neskončí sám, ale ocitne se ve společnosti chovanců rodinné zoo Patelových - zebry, hyeny, orangutana a tygra.

Tygr ovládl člun jako své teritorium

Podstatná část Leeova filmu je pojatá jako retrospektiva - jako vyprávění dospělého protagonisty, kterého vyhledá kanadský spisovatel hledající námět na nový román, o událostech, které ho donutily uvěřit v boha. Dospělý Pí sám sebe nabývá "katolickým hinduistou" - a abychom ve filmu měli zmíněny všechny základní způsoby víry, přednáší na univerzitě o kabale 2/.) Využívání všemožných kulturních klíčů je pro Anga Leeho typické (v díle tchajwanského rodáka stačí vedle sebe pro příklad zmínit adaptaci velmi anglického klasického románu Jane Austenové Rozum a cit a dobrodružnou meditaci ze staré Číny Tygr a drak). V novém filmu takové samozřejmě mezikulturní klouzání představuje třeba fakt, že otec hrdinu pokřtil Piscine Molitor (podle slavného pařížského plaveckého komplexu), ale ve škole kvůli posměškům spolužáků z toho nakonec zbylo Pí (matematický výraz). Celé "vysvětlení" příběhu o chlapci pokoušejícím se přežít po ztroskotání lodi na moři pak představuje past, do které je divák vlákaný nenápadně, pomalu a důsledně. Nevím, jak to je v literární předloze Yanna Martela, kterou pro Anga Leeho adaptoval scenárista David Magee - ve filmu je však Pí zjevně dalším z řady "nespolehlivých" filmových vypravěčů.

Pí má k dispozici výbavu záchranného
člunu sloužící k přežití

Asi vám na mysli vytane Prokletý ostrov nebo Sucker Punch, ale tenhle příběh (který je méně okázalou diváckou šarádou než díla Scorseseho a Snydera) odkazuje jménem tygra, který nakonec zůstane jediným zvířetem ve člunu, k Příběhům Arthura Gordona Pyma - což je skvostná kniha od Edgara Allana Poea, která začíná jako standardní, popisně realistický námořní román, a postupně čtenáře zatahuje stále hlouběji do neskutečného světa. Tygr se jmenuje Richard Parker, což je u Poea postava trosečníka, kterého zabijí a snědí ostatní ztroskotanci v záchranném člunu. Také Píovo vyprávění se zprvu odvíjí jako zcela realistický popis: tygr ovládne člun a Pí se musí uchýlit na improvizovaný vor, který je k němu přivázaný a do kterého si přemístí všechny věci, které byly součástí výbavy záchranného plavidla. Shromažďuje dešťovou vodu, a aby se nestal kořistí vyhladovělé šelmy, musí jí lovit ryby. Nakonec Richarda Parkera dokonce podrobí jakémusi výcviku... Před nejrůznější dobrodružství se nakonec dopracuje z pevnině - k plovoucímu Višnuovu ostrovu, který má svou šalebnou denní i noční podobu, osídlenému tisíci surikat. Tam Pí i tygr obnoví síly před další cestou. Což už je samozřejmě úplný nesmysl, protože žádný takový ostrov přece nemůže existovat...

Ostrov plný surikat má svou denní
i noční podobu

Úředníci japonské pojišťovací společnosti, kteří zachráněného mladíka vyslýchají ohledně příčiny lodní katastrofy, tento moment samozřejmě okamžitě zpochybní - a jednomu z nich neunikne ani další nesmyslný detail z Píova vyprávění, nacházející se hned na začátku: orangutaní samice v něm k záchrannému člunu připluje na trsu banánů - ale banány přece neplavou. Pí navrhne úředníkům jinou verzi svého dobrodružství, demonstrující lidskou brutalitu v boji o přežití: zachránil se ve člunu se svou matkou, námořníkem a lodním kuchařem, kteří v jeho původním vyprávění nabyli podoby zvířat (orangutaní samice - matka, námořník - zebra, kuchař - hyena, tygr - Pí). Alternativa, že zvířecí příběh je "metaforickým" blouzněním chlapce, pološíleného po prožitých hrůzách a 227 dnech strávených na moři, jistě působí realističtěji - ale pro diváka je jistě přízemnější: příběh s chlapcem a zvířaty naopak dobře zapadá do řádu Leeova nádherně poetického vyprávění, v němž hrají (v mimořádně pěkně pojatém 3D) důležitou roli obloha, počasí, moře a jeho obyvatelé.  I v této Píově "realistické" verzi příběhu ovšem trs banánů plave! 

Pí vnímá svůj "příběh" jako
spor s bohem

Celé tohle "duchovní dobrodružství" vypadá celkem jednoduše: vyhlíží velice hezky a vyznívá pozitivně, zůstává ovšem pro diváka vlastně dost znepokojivé, protože ho nemanipuluje a nechává mu prostor pro jeho vlastní úvahy (podobně, jako melancholické, "létající" finále Tygra a draka). V Leeově podání mi takhle prezentovaná spiritualita nepřipadá jako načinčaná prázdnota (jejímž prototypem je pro mne stále ještě Aronofského Fontána): možná proto, že téma "šalebnosti viděného" pokračuje v nápadně nenápadné technické sféře vyprávění - ve znamenitě zvládnutém formátu 3D a v úchvatně realistických digitálních efektech (nemá totiž smysl předpokládat, že by neherec v roli Patela byl celou dobu pohromadě na moři s živým tygrem). 

Pí a jeho život má své příznivce i odpůrce (a není žádným ohromujícím kasovním hitem). Určitě je ovšem jedním z nejpřemýšlivějších "robinsonovských" filmů - spolu se Zemeckisovým Trosečníkem). Zřejmě všichni se pak shodnou na jeho technických kvalitách. Pokud jde o provázanost tématu a zpracování, přemýšlí o digitálním filmu podobně účelně jako Scorseseho Hugo a jeho velký objev (který ovšem pro mne v tomto směru zatím zůstává nepřekonaný). 

Poznámky:

Tygr se neohlíží 

1/ Jen namátkou - platí to pro Stevena Spielberga v Tintinovi či  pro Martina Scorseseho v Hugovi a jeho velkém objevu... i pro M. Nighta Shyamanala, jehož Poslední vládce větru byl těžkou prohrou - a který se mimochodem jednu dobu živě zajímal právě o projekt Pí a jeho život.

2/ Pokud jde o židovství, objevuje se už v předchozím Leeově filmu Zažít Woodstock ( který jsem na blogu recenzovala tady). Japonská loď se navíc jmenuje Tsimtsum, což je hebrejské slovo používané židovským učencem ze 16. století Isaacem Luriou ve vztahu k božímu tvoření světa. V románu dosplý Pí přednáší právě o Luriovi. .

Life of Pi
USA / Čína 2012, 127 minut, 2D, 3D, dabing, titulky

Režie: Ang Lee
Scénář: David Magee (podle románu Yanna Martela)
Kamera: Claudio Miranda
Hudba: Mychael Danna

Hrají: Suraj Sharma (Pí Patel), Irrfan Khan (dospělý Pí Patel), Adil Hussain (Santoš Patel), Tabu (Gita Patelová), Rafe Spall (spisovatel), Gérard Depardieu (kuchař)

Premiéra: 20. 12. 2012