Královský víkend: polygamní romance o Rooseveltovi

Prezident Roosevelt (Bill Murray)
právě vytáhl svou koktejlovou soupravu 

Britský režisér Roger Michell není jen tvůrcem romantické komedie Notting Hill (1999), která s uplývajícím časem nabývá jistého drtivě znepokojivého, "klasického" kouzla (což ještě víc platí i o jiném díle scenáristy Richarda Curtise - Lásce nebeské). Michell režíroval i drama  o osudových důsledcích srážky na dálnici Incident (2002), kontroverzní mezigenerační love story Matka (2003) a Venuše (2006) nebo adaptaci románu Iana McEwana Nezničitelná láska (2004). I v případě Královského víkendu to působí tak, že pro Michella je určující  osobnost scenáristy. Filmově zatím neznámý Richard Nelson je totiž především americkým divadelním autorem s ďábelským tematickým rozptylem, který se mimo jiné podílel na broadwayském muzikálu inspirovaném povídkou Jamese Joyce Mrtvý (za nějž získal prestižní divadelní cenu Tony).    

Daisy (Laura Linneyová)
ráda jezdí na vyjížďky 

Pokud jde o Královský víkend, vyniká jistou nestandardností, která vám zabrání vnímat ho jako další "politický" snímek typu Spielbergova Lincolna, přestože v něm jde o (historicky doložené) setkání Franklina D. Roosevelta a anglického krále Jiřího VI., které se uskutečnilo v červnu 1939 ve venkovském sídle amerického prezidenta nazvaném Hyde Park (odtud původní název filmu - Hyde Part on Hudson). Michellův film nelze vnímat ani jako vysvětlující  poznámku na okraj "veřejné" kariéry slavného muže typu Královy řeči (byť zmíněný anglický vladař je tentýž "koktavý Bertie", kterého ztělesnil Colin Firth v milém, ale brutálně přeceňovaném snímku Toma Hoopera). A co se týče samotného prezidenta Roosevelta, jistě vám objektivněji poslouží televizní životopisný snímek Warm Springs, v němž slavného státníka ztělesnil Kenneth Branagh.  

Bertie přijel do USA žádat
o pomoc proti Hitlerovi

Američan Nelson a Brit Michell ovšem nenabízejí - v jisté nepřehlédnutelné kalkulaci se znalostí protagonisty Královy řeči - jen crossover dvou posvátných monster. Sympatie, které se během jedné probdělé zrodí mezi oběma politiky, jsou ovšem generovány prostřednictvím zajímavých dialogů a série vtipných konfrontací: střet  dvou odlišných kultur, světonázorů i povah je sice umenšen množstvím alkoholu vypitého paralelně i společně, setkání Franklina a Bertieho (kterého bez závislosti na Firthovi ztvárnil Samuel West), ale přesto by  samo o sobě vystačilo na samostatný příběh. Hrdinkou (a vypravěčkou) Královského víkendu je ovšem Rooseveltova vzdálená sestřenice Margaret (Daisy) Suckleyová. (Nenápadně soustředěný herecký výkon Laury Linneyové si přitom nijak nezadá s extrovertní hereckou exhibicí dvaašedesátiletého Billa Murrayho, oceněným nominací na Zlatý glóbus.) Skromná žena přitom nějaký čas skutečně, byť z historiky nespecifikovaných důvodů pobývala v prezidentově blízkosti. Ve filmu se nechá od štramáckého prezidenta utáhnout na sbírku známek a projížďky v autě, a stává se jeho milenkou. (Závěrečné titulky filmu se přitom dušují, že jde o odtajnění skutečného životního příběhu, ke kterému poskytly po smrti Suckleyové klíč její deníky.)

Alžběta a Bertie -  aristokraté
mezi americkými barbary 

V okolí sedmapadesátiletého prezidenta (invalidního vinou obrny) se ovšem vyskytují i jiné, na rozdíl od Daisy silné a extrovertní ženy: Rooseveltova matka, manželka Eleanor a sekretářka Missy. Výjimečné postavení  hrdinky filmu je v této konstelaci opřeno o plachost a nenápadnost ve stylu Jany Eyrové (Bertieho manželka Alžběta nadarmo neříká, že Daisy se obléká jako vychovatelka). Franklin své milence, společnici a pečovatelce v jedné osobě nic neslibuje (respektive to jediné, co jí slíbí, dramaticky poruší), a jediný prudký protest se odehraje jen v hrdinčiných představách. Z Daisyiny neinvazivní a vesměs trapné existence se ovšem nenápadně rodí drama, skryté za kontrastem požitkářského, panovačného a sarkastického, ale osamělého státníka, a téměř neviditelné ženy, jež tvoří emocionální středobod jeho malého panovnického dvora (ale vlastně se o ní nic nedozvíte).       

Roosevelt: ožrala a libertin? 

Z Královského víkendu nevyčtete nic ani  o Rooseveltovi a Jiřím VI., a film popírá i pravidla romantické komedie tím, že místo tradičního monogamního vztahu v zásadě opěvuje divnou a pro všechny zúčastněné značně ponižující "polygamní romanci". Objektivně tvůrci filmu opravdu honí příliš mnoho zajíců najednou, když bezvýhradně líbezné retro obrázky, postrádající často smysl i správné načasování, kontaminují znepokojivými pocity a souvislostmi. Některé motivy zůstávají prostě jen tak viset ve vzduchu, aniž by někam směřovaly: pouze obohacují vyprávění, jež spíš hladce plyne, než aby směřovalo k řešení konfliktu. Příkladem jsou ty neblahé talíře potřebné k hostině na počest anglického královského páru, které jsou vypůjčeny od lady Astorové, ale podlehnou z nevysvětlitelných důvodů destrukci. Bertie po zřícení stolku koktavě poznamená, že to vše zavinil nějaké nemotorný anděl, což je vtip, který se setká s rozpačitou, opožděnou reakcí všech přítomných.      

A zrovna takový je Královský víkend: nesoustředěný, zadrhávající a objektivně asi nepříliš povedený... ale rozhodně trochu znepokojivý v otázce toho, jak věci vypadají navenek a jak fungují uvnitř.

Hyde Park on Hudson
Velká Británie 2012, 94 minut, titulky
Režie: Roger Michell
Scénář: Richard Nelson
Kamera: Lol Crawley

Hudba: Jeremy Sams
Hrají: Bill Murray (Roosevelt), Laura Linneyová (Daisy), Olivia Colmanová (Alžběta), Samuel West (Bertie), Olivia Williamsová (Eleanor), Elizabeth Marvelová (Missy), Elizabeth Wilsonová (paní Rooseveltová), Martin McDougall (Tommy)

Premiéra: 21. 2. 2013

Hodnocení pro ty, kteří jsou líní číst text: Palec horizontálně